Yorrân - 4 (Ukázka, strana 99)

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231510

Stíny minulosti Dôrminar, měsíc sklizně 575 e. d.

Uplynuly další dva týdny a Abarhil už přestával věřit, že knihovník dodrží svůj slib, když do hostince dorazil voják v zeleném plášti Segestirovy gardy. Přinesl mu list, ve kterém Galinas vzkazoval, že domluvil schůzku, během níž se může ucházet o přijetí do Segestirovy družiny.

Abarhil, plný nedočkavosti, vyrazil následujícího dne do Severní čtvrti ještě za ranního šera, aby se již krátce po rozednění hlásil u palácové stráže. Musel však čekat ještě několik dlouhých hodin, než na něho stráž u vchodu zamávala, že může jít dál.

Prošel temným průjezdem a vstoupil na velké nádvoří. Uzavřený prostor obklopovaly budovy s podloubím, kde postávali a posedávali ozbrojenci v zelených stejnokrojích.

Uprostřed nádvoří stál podsaditý muž, kapitán družiny knížete

Segestira.

Byl

střední

postavy,

s dlouhými,

již

prošedivělými vlasy, které mu padaly až na ramena, a s pěstěnou šedou bradkou. Měl úzký podlouhlý obličej, úzký nos a široká ústa s plnými rty. Jeho tvář, vzezření i chování působily tak vznešeně a ušlechtile, že k němu Abarhil ihned pocítil vřelé sympatie. Sloužit pod takovým velitelem by představovalo 99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231510

splnění jeho chlapeckých snů. Jak věděl od Galinase, jmenoval se Galahir, což bylo staré dôrminarské jméno pocházející z dávných a slavných časů Města. A stejně starý a zvučný byl i rod, ze kterého pocházel. Querrtarenové.

O nich se povídalo, že přišli do Dôrminaru na samém úsvitu dějin a v jejich žilách prý tehdy kolovala krev neumírajících neldrian. To potvrzoval i překlad jejich rodového jména do běžné řeči – „Ze staršího lidu“. V čase náboženských válek se dokonce jeden z členů tohoto rodu, Theran Samozvanec, zmocnil na krátké tři roky násilím enqaindorského trůnu. To však byla historie, na kterou by jeho dědici nejraději zapomněli.

Querrtarenové měli v erbu zlatou hvězdu v modrém poli a v dobách králů se hlásili k v tomto čase již vymizelé straně Modrých. Z toho důvodu i je postihlo vraždění Noci krvavých kopí, a Galahir tak byl spolu se svým starším bratrem Therionem posledním výhonkem tohoto kdysi početného rodu.

Abarhil vstoupil na prosluněné nádvoří a došel až ke Galahirovi. Uklonil se a čekal, až bude osloven. Kapitán si Abarhila pozorně prohlížel, jako by se o tomto uchazeči snažil zjistit co nejvíc ještě před tím, než ho vůbec osloví. Na první pohled se mu zamlouval. Vysoká, statná postava, světlá hříva vlasů, upřímné, zvědavé oči, ze kterých cítil vřelost a upřímnost.

A navíc tady bylo to osobní doporučení knihovníka Galinase.

Přesto se rozhodl, že si cizince přezkouší.

100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231510