„pekáče na buchty“. Pak přišel ten den. Prostě jsem se rozhodla, že budu rodit, abych stihla ještě napéct na Vánoce. A příroda mě vyslyšela. Muže jsem přizvala k tomu zázraku, neb historie mi ten luxus nedopřála. Vezl mě opatrně po rozsekané okresce do porodnice, v rádiu zněly neúnavně koledy a John Lennon tesklivě vyznával lásku své ženě Yoko Ono. A já věděla, že před námi je dlouhý půlden, neb jsem nikdy nebyla matkou, co rodí překotně, takříkajíc za hubičku. Muž nepodstoupil žádnou předporodní přípravu, a tak jsem čekala, co bude. Moje báječná lékařka odložila do lednice těsto na vánoční cukroví, umyla si ruce a přijela z Prahy, protože mi slíbila, že drobečka přivede na svět. Věděla jsem, že nemusí spěchat. První dceru jsem rodila dvanáct hodin. Sami dva na porodním sále. Žádná „hekárna“ a zoufalé úpění rodiček. Tak se říkalo pokoji, kde se odehrávala hromadná předporodní příprava. Tatínek je flegmatik a já žádná kňoura, vytáhl tedy z batohu Kinga, začal si číst a já se snažila ho nerušit. Trochu jsem autorovi bestsellerů záviděla, že dovedl zaujmout více než já, občasně skuhrající rodička. Leč za chvíli se budoucí tatínek začal nudit. Nedivím se. Je těžké se věnovat nerudné ženě, která necítí nic jiného než nutkavou touhu porodit. Zvláště, když to stále nepřichází a dlouhé hodiny se vlečou jako smůla. Do ticha přerývaného mým supěním zněly tympány pravidelných ozev plodu linoucí se z lékařského přístroje. Tadam tu dum... tadam tu dum... „To tam nemají lepší muziku?“ optal se, aby prolomil dusnou atmosféru. Z nudy ho vytrhl shon na vedlejším sále. Tam vládl neuvěřitelný poprask přerývaný jen nářkem rodičky, která se rozhodla přivést na svět potomka takovým tempem, že by v této disciplíně mohla směle lámat olympijské rekordy. Během několika málo minut se ozval halasný křik novorozence a nadšené výkřiky rodičů. Této
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231432