Strýček August se ušklíbá, když se matka s tetou Agnes hádají, oč lepší je bydlet ve Frogneru na Majorstua ve srovnání se čtvrtí St. Hanshaugen. Sám se poklidně usadil ve čtvrti Grünerløkka v jednom z nájemních domů s výhledem na Sofienberský hřbitov. Dům je šedý a oprýskaný, jako všechny staré městské domy. První, čeho si Elsi všimne, když si pro ni v sobotu odpoledne strýček přijde na náměstí, je jeho nos. Strýček August, vytáhlý muž atletické postavy s ostře řezaným obličejem, s rysy dotvářenými holicí břitvou a do špičky nabroušenými noži, čeká na zastávce střízlivý jako oltářní záře, vzpřímený jako topol. Uprostřed obličeje sídlí jeho dlouhé, špičaté a pěkně klenuté tykadlo a horlivě větří. Zdvihne bradu, jeho světlé vystouplé oči v sobě neustále nesou záblesk smíchu, to když si vzpomene na něco legračního. Pak nos objeví Elsi, pokývne a rozetne vzduch. Strýček August je podobný králi Haakonovi, říká matka, když je zrovna v laskavějším rozpoložení. A má úplně stejné držení těla. Je to jako potkat krále, tvrdí. Když potom jde Elsi se strýčkem za ruku parkem a přes hřbitov, strýček šťastně funí. Tenhle zvláštní škrábavý zvuk vycházející z nosních dírek neumí vyloudit nikdo jiný než strýček August. Kůži má tenkou a chladnou, vždy voní svěže po mýdle, po kuličkách proti molům a vodě po holení. Boty se lesknou tak, že se v nich zrcadlí malé úseky parku. Má neobyčejně velká chodidla. Rázuje si to ulicemi jako hrdina, jako by snad vyhrál nějakou bitvu. A možná to tak i je, přinejmenším dočasně, když je alespoň pro tuto chvíli střízlivý a vzpřímený. Vzpřímená postava vždy v hnědém tvídovém obleku s řádně nažehlenými puky na kalhotách jakoby povznáší celý obraz města, vylepšuje dojem špinavě šedivé chátrající východní chudinské čtvrti. V okenních tabulkách probleskuje slunce, jeden z paprsků se protne s věží kostela. Strýčkovy dlouhé lesklé boty elegantně překračují psí výkaly a louže. Z náprsní kapsy mu vyčuhuje růžek hnědě kostkovaného 9
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231315