oddaně, a přesto k němu cítila trpkost. Ten nikdy nepochopí, co všechno pro ni znamená. „Ach Charlie, copak nevíš, jak tě miluji?“ „Ale miláčku, já tě přece také miluji, ale nežijeme někde na opuštěném ostrově. Dostali jsme se do nepříjemné situace a musíme hledět, abychom se z ní dostali co možná nejlépe. Musíš se na to dívat rozumně.“ „Jak mám být rozumná? Naše láska pro mne byla vším, byl jsi celý můj život. Není pro mne nijak příjemné zjistit najednou, že to pro tebe byla jen epizoda.“ „Ale pro mne to přece nebyla jen epizoda. Musíš jen pochopit, že když po mně chceš, abych se rozvedl se svou ženou, která pro mne hodně znamená, a oženil se s tebou, což by mi zničilo kariéru, žádáš příliš.“ „Nežádám nic víc, než co jsem ochotna udělat pro tebe.“ „Ty jsi v dočista jiné situaci.“ „Jediný rozdíl je v tom, že ty mne nemiluješ.“ „Muž může být velmi zamilovaný do ženy, ale přitom nemusí nutně toužit po tom strávit s ní zbytek života.“ Střelila po něm pohledem a zmocnila se jí beznaděj. Po tvářích se jí koulely velké slzy. „Ach, jak jsi krutý! Jak můžeš být tak bezcitný!“ Hystericky vzlykala. Townsend nervózně pokukoval po dveřích. „Miláčku, snaž se trochu ovládat.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231281
„Netušíš, jak tě miluji,“ zajíkala se. „Nemohu bez tebe žít. Copak se mnou nemáš žádný soucit?“ Nemohla dál mluvit. Usedavě plakala. „Nechci k tobě být nevlídný a rozhodně nemám v úmyslu nějak ranit tvé city, ale musím ti přece říci pravdu.“ „Zničil jsi mi život. Proč jsi mne nenechal na pokoji? Co jsem ti udělala?“ „No, jestli ti to uleví, když budeš svalovat všechnu vinu na mne, klidně si posluž.“ Kitty vzplanula náhlým hněvem. „Chceš říci, že jsem ti nadbíhala? Nedala jsem ti pokoj, dokud jsi nepodlehl mému naléhání?“ „To neříkám. Ale rozhodně bych si s tebou nikdy nezačal, kdybys mi nedávala jasně najevo, že jsi s tím svolná.“ Ach, ta hanba! Byla si dobře vědoma, že to, co vyslovil, je pravda. Tvářil se teď podrážděně a ustaraně, neklidně mával rukama a občas po ní střelil popuzeným pohledem. „Nemohl by ti manžel odpustit?“ zeptal se po chvilce. „Neprosila jsem se o to.“ Instinktivně sevřel pěsti. Viděla, že stěží potlačil rozmrzelý výkřik, který se mu dral na rty. „Přece se k němu můžeš vrátit a prosit ho o prominutí. Jestli je do tebe tak zamilovaný, jak říkáš, musí ti odpustit.“ „To ho neznáš!“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231281
26
Osušila si oči a snažila se nabýt rovnováhy. „Charlie, jestli mě opustíš, zemřu.“ Byla rozhodnuta apelovat na jeho soucit. Měla mu to říci rovnou. Až se dozví o strašné volbě, před kterou byla postavena, podnítí to jeho ušlechtilost, smysl pro spravedlnost a mužnost natolik, že nebude mít starost o nic jiného než o její bezpečí. Ach, jak vášnivě toužila ucítit jeho drahé, ochraňující objetí! „Walter po mně chce, abych jela do Mej-tan-fu.“ „Ach, tam je přece cholera. Probíhá tam nejstrašnější epidemie za posledních padesát let. To není místo pro ženu. Tam přece nemůžeš.“ „Jestli mne opustíš, nic jiného mi nezbude.“ „Jak to myslíš? Nerozumím ti.“ „Walter přijal místo toho misionářského lékaře, který zemřel. A chce, abych tam jela s ním.“ „Kdy?“ „Teď. Hned.“ Townsend odstrčil křeslo a zmateně na ni hleděl. „Možná jsem hloupý, ale to, co mi tu vykládáš, nemá hlavu ani patu. Jestli po tobě chce, abys s ním odjela, tak co s tím rozvodem?“ „Dal mi na vybranou. Buďto pojedu do Mej-tan-fu, nebo podá žalobu.“ „Ach, už rozumím.“ Zvuk jeho hlasu se takřka neznatelně změnil. „Tak to je od něj moc hezké, ne?“ 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231281