lidé – a především ženy – až dosud vynalezli. Americký dům oplývá měkkostí a bohatstvím barev, které těší a zklidňují oko, oplývá plochami, jež jsou hladké a příjemné na dotek, pravidelnými a půvabnými tvary, nesčetnými předměty, které vyvolávají zájem a zakrývají nahotu; a noc je tam snad ještě kouzelnější než den, protože umělá svítidla poskytují opravdové světlo, místo aby se o to pouze nepříliš úspěšně pokoušela; a v jejich zastřené, zabarvené záři je všechna ta příjemná útulnost, pohodlí a kouzlo místa nejintenzivnější a nejnádhernější. Když však na dům padne evropská kontinentální noc, není tu žádný svítiplyn nebo elektřina, které by s ní mohly bojovat, jen ponuré a neskutečně škaredé lampy, jež jsou nevídaně ubohé, pokud jde o účinnost. 29. září ’92. Nejspíš se mi podaří zapomenout na všechno kromě toho, že jsem si oholil hlavu. Ať se zabarikáduji před průvanem sebedůkladněji, zdá se, že tady nahoře neustále pofukuje. Hlavním problémem jsou ale mouchy. Tady nahoře to mají raději než kdekoliv jinde; předpokládám, že kvůli výhledu. Připadá mi, že jsem se ještě nikdy nesetkal s takhle vyzbrojenými mouchami. Ony snad mají pařáty. Kdykoliv dosednou, vždycky chňapnou. Bez ustání se mi producírují po hlavě a působí mi nekonečné utrpení. Je to jejich park, jejich klub, jejich letovisko. Pořádají tam zahradní slavnosti, konference a nejrůznější kratochvíle. A ničeho se nebojí. Všechny mouchy jsou opovážlivé, ale tyhle mouchy jsou drzejší než mouchy jiných národností. Neexistuje prostředek, jak je vylekat. Také jsou pracovitější než jiné druhy much: objevují se před rozbřeskem a zůstávají ještě po setmění. Jsou tu však jistá odškodnění. Netrápí nás komáři. Je jich tu jen hrstka, netropí hluk a o své řemeslo nejeví valný zájem. Zažene je jediné ostřejší slovo, pokud ho pronesete anglicky, což na ně zapůsobí, protože anglicky neumějí, a celou noc od nich máte klid. Když jsme s nimi mluvili hrubě, často jsme se stali svědkem toho, že se rozplakali. Nasbíral jsem nějaká vajíčka a vezmu je domů. Jestliže se tento druh podaří vypiplat v našem podnebí, bude to velký přínos. Řekl bych, že tu nejsou žádné blechy. To je poprvé za patnáct měsíců, kdy nás zaskočilo takové bezvládí. Všude jinde nabídka převyšuje poptávku. 1. října. Zjišťuji, že kočí si bere v kuchyni jídlo, a měním smlouvu, aby zahrnovala jeho stravu, třicet franků za měsíc. Tolik by ho to stálo nahoře ve vesnici. Myslím, že ho svedu nakrmit za dvě stovky, a ušetřím těch třicet franků. Ušetřit třicet je lepší než neušetřit nic. 96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS231276