si k nim a otevřel náboženskou seanci. Já jako formální křesťan po babičkách a matce jsem tenkrát nechápavě kroutil hlavou, Bůvol chrápal vedle na posteli – najednou slyším snipera, že se jich na něco ptá. To už si k nim sedá a kde byl sniper, tam byl Koniáš. Blázni, říkám si. Pámbíčkáři. A usínám. Jak moc jsem se mýlil, boha jsem později nutně potřeboval. A jako posledního jsem si nechal právě Koniáše s přezdívkou Kony. Vychytralý vexlák z Bratislavy, naučil se trefit sovětským 82 mm minometem na kilometr Rudé právo a RPG-75 tank na sto metrů. V reálném boji nepoužil ani minomet, ani RPG, při způsobu našeho boje bychom se s nimi tahali zbytečně. Byl to těžký cynik, vůči všemu zcela apatický. Jeho kamarádem se stal sniper, Koniáš mlel totiž jako kafemlýnek svoje monology a sniper byl jeho němým posluchačem. Byl to syn dvou bratislavských lesbiček, z nichž jedna se nechala osouložit (tedy oplodnit) nějakým zaplaceným chlapem, a Kony proto nikdy de facto nepoznal otce. Dítě, které rozmazlovaly dvě ženy. To nemohlo dobře dopadnout! Když jsme se s doktorem z nudy věnovali různým matematickým hrátkám, s opovržením odešel. Když nám Laco hrál na kytaru a zpíval u ohně cikánské písně, šel spát, nebyl středem pozornosti. Bůvola se bál jako čert kříže, nikdy jsem nepochopil proč. Snad že prohodil otčíma, kterého on neměl, oknem. Pamatuju si, jak si mě těsně před odletem chytil samotného na umývárně a řekl mi: „Počúvaj, Peter, ty Pražak, ja Blavak, budeme veliť!“ Můj naprosto nechápavý pohled ho donutil odejít. Pokud by se tento člověk nedostal k armádě, skončil by jako těžký zločinec. A sniper by byl jeho komplicem. Trochu jsem ho chápal, matka byla pianistka a otec bioložka, kdo z toho mohl vzniknout? Mužský prvek zřejmě člověk ve
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230860