Kniha první • Marťané přicházejí /99
výlet, projet se trochu po řece, a zjistili, že zdymadla jsou uzavřena a že ve vzduchu visí nějaká panika. S bratrem se dal do řeči mládenec v modrobílém klubovém saku, senzační novinky se z něho jen hrnuly. „Do Kingstonu se valí šílená spousta lidí na bryčkách, na dvoukolkách, ve všem možným, mají s sebou jenom co pobrali doma nejcennějšího,“ vykládal. „Jedou z Molesey a z Weybridge a Waltonu, povídali, že od Chertsey je slyšet děla, těžká kanonáda, a že jim nějaký vojáci na koních říkali, ať odtamtud rychle zmizí, že už Marťani jdou a že jsou blízko. Teda my jsme taky slyšeli děla, na nádraží v Hampton Courtu, jenomže jsme si mysleli, že je to bouřka, že někde zahřmělo. Co to zas, k čertu, znamená? Vždyť se prý ti Marťani nemohou ze svý ďoury vůbec vyhrabat, ne?“ Bratr mu nedokázal kloudně odpovědět. Brzy pak zjistil, že neurčitý pocit nebezpečí se šíří i mezi cestujícími podzemní dráhy a že se už nedělní poutníci začínají ve velmi neobvyklou dobu vracet ze všech oblíbených výletních míst na jihozápadě – z Barnesu, Wimbledonu, z Richmondského parku, z Kewu a tak dále; ale nevyskytl se nikdo, kdo by znal víc než pouhé zvěsti z doslechu. Kdekdo z nádražáků už působil mrzutě. Kolem páté rozrušila narůstající dav v prostorách nádraží skutečnost, že byl zahájen provoz na spojce mezi stanicemi Jihovýchodní a Jihozápadní dráhy, která se takřka nikdy nepoužívá, a že se na ní objevil vojenský transport, velkorážní děla na plošinových vozech a kryté vagony napěchované vojskem. Děla se přesunovala z Woolwiche a Chathamu a měla krýt přístupy ke Kingstonu. Zdvořilůstky jen pršely. „Počkejte, ti vás schramstnou!“, „Až po vás, my jsme totiž krotitelé!“ a tak po-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230569