ani komentářem nikdo nespěchal, nové staré fotky byly jen variantou těch lepších, uveřejněných už dřív. Poryv větru vehnal do okna dešťovou sprchu a Matěj se rozmrzele podíval ven. Už čtvrtý den pršelo téměř v jednom kuse, jednou lilo a podruhé jen mžilo. V Čechách v posledních letech nevídané, pomyslel si. Povodňové nebezpečí takhle na jaře, když sníh za to nemůže. Skoro žádný nebyl. Nemělo co tát. Z kraje odpoledne šéf konečně zavolal, že zpráva ujde. Takže ani tady žádné poplácání po zádech, dokonce ani telefonické. Dříve by ho Pátý možná pozval naproti do nálevny na skleničku, ale poté co se za něj někdo vydával, ztratil náladu a celé jeho monarchistické charisma se vytratilo. Ve Stellaru vládla už třetí den nervozita a napětí, a Matěj si toho všiml až teď. O důvod víc vzít nohy na ramena a ukázat se nejdřív zítra, nejlépe však až příští týden. Fotoaparát měl s sebou. Ze zastávky tramvaje zavolal Věře. Má čas? Může za ním dojet na Jezerku? Matěj má absťák, musí ho přijet zachránit, prostě musí už proto, že na ni za tu Kubrichtovu eroťárnu nežárlí. Tím ji zaskočil hned z několika stran najednou. Ani ona nebyla v dobré náladě a vymlouvala se, že jí není dobře, a pochopitelně i na to, že venku prší. Matěj trval na tom, že už přestává a že ji vždycky chtěl fotografovat v dešti. Voda je jeho živel. Udělala chybu, když připustila, že by to šlo, protože si koupila novou pláštěnku, a od té chvíle do ní hučel ještě víc, takže nakonec souhlasila. Déšť opravdu trochu polevil, ale neustal. Matěj čekal u rybníčku a fotografoval kapky padající na hladinu. Když
urban_uzaverka_sazba264FOTO1.indd 104
104
8.2.2017 11:19:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229914