„Obrovský úspěch! Obrovská sledovanost! Jsem tak šťastný, že tady s vámi mohu být! S vámi na jednom jevišti! Vzadu stojí ředitel rozhlasu, přesně jak jste si přál! Může vám také poblahopřát?“ Goeb si ho vůbec nevšímal. „Tohle je Sven! Můj syn!“ opakoval do kamery. A Sven ho objal. „Sven! Sven! Sven!“ hystericky křičelo celé náměstí. Goeb poprvé za celá století pocítil něco, co mu připomnělo dojetí. Sven ho měl rád, aniž by ho ovládal přes svůj symbol.
‡ Když Judita uviděla Goeba se Svenem v televizi, vyjekla překvapením. „Ty jsi je poznala, viď?“ ozvalo se za ní. Byla to Lucie, která na podnosu přinášela rozložený papír a vedle něj cosi ukrytého pod kouskem bílého plátna. „Odkud ho znáte vy?“ „Tímhle obchodem prošla snad celá magie Prahy,“ usmála se Lucie. „Někdy to byly jen cetky, jindy zase malá kouzla. Ale tohle je něco úplně jiného. Na tohle se tady čekalo celá staletí.“ Lucie pohlédla i na Petra a Olivii. „Je dobře, že jste přišli za mnou. Ví o tom někdo, že jste šli sem?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229858