„Za to můžeš ty!“ Ušák nic neříkal, ale příští den mě do vysezeného dolíčku přilákal zase. Běžela léta. Já se vdala a odstěhovala se a při práci a starostech o manžela, dvě děti, psa, dům a zahradu, jsem na ušák a čtení v něm zapomněla. Připomněla mi ho maminka, která se přestěhovala do menšího bytu a jednoho dne mi zavolala: „To velké křeslo se mi do garsonky nevejde. Buď si ho vezmeš, nebo ho vyhodím.“ Přivezla jsem si ho domů a hned druhý den, když manžel odešel do práce a děti do školy a já okolo něj přešla s vysavačem v ruce a chtěla se pustil do úklidu, mě k sobě začalo přitahovat neuvěřitelnou silou. Asi tak, jako magnetická hora k sobě přitahovala Bruncvíkův koráb. Odložila jsem vysavač, pohladila ušák po opěrce, sáhla do knihovny, vytáhla knížku a skrčila se v jeho útulném klínu. Sedávala jsem tak jednu hodinu každý den a vracela se ke všem knížkám, které jsem kdy četla. Četla jsem znovu a znovu na přeskáčku romány milostné i dobrodružné, divadelní hry, kovbojky, detektivky, knihy staré i nové, tak jak mi to přišlo pod ruku, a když už jsem neměla co číst, vrhla jsem se na knihy pro nejmenší a svoji starou povinnou školní četbu jsem slupla jako malinu.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229529
Kouzelné křeslo mě zase přenášelo do dobrodružství, do jiných dob, jiných krajů a mravů. V té hodině jsem mohla obdivovat mistrovství slova, fantazii, vtip, moudrost, vžívala se do dění a líbilo se mi, že všechno, co se kdy dělo, se s obměnami znovu stává. Četla jsem a znovu mi bylo deset, dvanáct, patnáct a sedmnáct let, ale tentokrát jsem nečetla na úkor fyziky a ruských slovíček, ale na úkor neumytého nádobí, nevysátého koberce a zaplevelených jahod. Manželovi se můj vztah k ušáku nezamlouval. Ušák to věděl a pokaždé, když manžel šel kolem, nastavil mu svoji malou, hnědou tvrdou nožičku a praštil ho do kotníku. Jednoho dne si manžel promasíroval kotník a pravil: „Dáme ho na půdu.“ Pravila jsem: „A kde si budu číst?“ A manžel pravil: „Čte jen ten, kdo nemá vlastní fantazii.“ Řekla jsem: „Mám fantazii a v ušáku cestuji v čase.“ Poťukal si na čelo. Ale nakonec ušák zůstal tam, kde byl. Proč? No, pro slepičí kvoč. Protože bláznům se nemá odporovat. A tak v něm sedávám dál. Zavrtám se do něj, zabořím, udělám si pohodlí, vezmu si
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229529
knihu a čtu. Na chvíli se zasním, opřu si hlavu a zdřímnu si. Ušák je pro mne místem, kde se cítím dobře. Pro jednu hodinu mi práce neuteče a výčitky svědomí nemám. Fantazie mi pracuje na plné pecky a nemám ráda, když mi do toho někdo kecá.
101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229529