Nejkrásnější částí dne pro mě je to, když si večer konečně můžu lehnout. Když je všude v domě klid. To ticho a ta únava – to je tak krásné. — Na jaře 2014 se sekta Boko Haram znovu proměnila. Nigerijská politika se tehdy zabývala organizací Světového hospodářského fóra pro Afriku, které se mělo konat v Abudže. Prestižní projekt, který měl do Nigérie nalákat investory. Dění na severu vláda věnovala jen velmi málo pozornosti. Boko Haram, které začalo jako nenásilná skupina několika lidí hledajících smysl života a později se stalo guerillovým oddílem, tehdy zmutovalo ve víceméně konvenční armádu. Různé odnože se sloučily a staly se jedním organismem. Sekta se přestala ukrývat a už neustupovala. Do té doby se Boko Haram po útocích pokaždé rychle stáhlo. Nyní bojovníci jednali tak, že dobyté teritorium obsadili trvale. Z lesa Sambisa pronikli 6. srpna 2014 do Gwozy, kterou Šekau zároveň prohlásil za hlavní město svého islámského kalifátu. Brzy obsadili asi šedesát kilometrů vzdálenou Bamu. Dobyli téměř celý sever podél hranice s Čadem a Nigerem. Ve stejné době napadli sousední zemi Kamerun a pronikli do jejího vnitrozemí, téměř k hranicím staré říše Kanem Bornu kmene Kanuri. Unesli manželku zastupujícího ministerského předsedy Kamerunu a měsíce nato ji propustili na svobodu výměnou za výkupné ve výši několika milionů. 23. srpna boží bojovníci vpadli do města Madagali v sousední spolkové zemi Adamawa, počátkem září do Gulaku, brzy dobyli převážně křesťanskou Mičiku. Koncem října získali i velkoměsto Mubi s 200 000 obyvateli. V listopadu stáli sto kilometrů před Jolou. Půl roku před počátkem ofenzívy sekta dobyla téměř celé území kmene Kanuri. Ovládala tak teritorium velikosti Belgie a s dvěma miliony obyvatel. SAKINAH
Nejlepší práce ve vesnici je práce krejčových, jsou tu
jen čtyři. Několik let jsem se snažila na šicí stroj našetřit. Stojí asi sto 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229339
dolarů. Jenže jakmile jsem něco málo našetřila, vynořily se problémy. Nemoc mé matky. Půjčila jsem peníze svému bratrovi, ten je líný, na svých polích toho moc nevypěstuje, ale má spoustu dětí. Osm dětí. Já a jeho žena, která sama vydělává, platíme školu jeho dětem! O Boko Haram jsem poprvé slyšela před šesti lety, to jsem byla na svatbě v Maiduguri. Byla jsem tehdy těhotná, čekala jsem Sulemana. Vdávala se moje sestřenice. Toho dne, kdy zabili kazatele Jusufu, jsme byli ve městě. Slavnost musela být přerušena a my jsme utíkali pryč. Ve městě jsem slyšela, jak muži z Boko Haram v ulicích volali: „Zničíme Maiduguri!“ Na cestě zpět do vesnice jsem na silnici poprvé viděla mrtvoly. Naši vesnici napadli asi před rokem, byl pátek v září 2014. Ještě den předtím jsem pekla koláč kulikuli. V těch týdnech byla zrušena škola, už tři týdny byl zakázán vstup do vesnice. Ale nikdo netušil, že sem vtrhnou tak brzy. Jakubu, můj muž, byl v domě a učil děti korán. Měli jsme dřevěné tabulky, na které mohly psát. Každé dítě mělo svoji tabulku. Boko Haram nám všechno vzali. Když sem vtrhli, lilo. Prala jsem dětem oblečení. Zrovna jsme rozdělali oheň na večeři. Vtom jsme uslyšeli střílení, velmi blízko u mešity, sto metrů od nás. Zrovna jsem na dvoře rozprostřela prádlo, aby se usušilo, protože konečně přestalo pršet. Padla jsem k zemi. Děti utekly. Můj muž běžel pro lopatu, aby v zadní zdi dvora prokopal díru. On a Isa se prokopali zdí a nechali mě tam. Neměla jsem jim to za zlé, my všichni jsme věděli, co bojovníci s muži dělají. Střílejí je. Nás ženy jen unášejí. — Isa hovoří tichým hlasem, náš překladatel se k němu musí neustále nahýbat. Sakinah mu říká „kočka, co má sedm životů“. ISA
Běžel jsem s mužem Sakinah. Jeden kamarád běžel
pár metrů před námi. Ten kamarád se jmenuje Tappalira. Když se ze 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229339
dveří vyřítil na ulici, okamžitě ho zasáhla kulka. Tappalira byl mrtvý. Neměli jsme už žádnou jinou únikovou cestu. A tak jsme se vydali dírou ve zdi vzadu na dvoře. Naštěstí bylo právě období dešťů a zeď byla velmi měkká. V období sucha bychom to nezvládli. Běželi jsme a přeskočili pět zdí, každé pole je u nás ohraničeno zdí. Jeli za námi pick-upem Toyota Hilux, ale potom vystoupili, protože cesta byla pro auto moc úzká. Běželi za námi. Prostě se nevzdávali. Pronásledovali nás hodinu a půl. Někdy jsme se schovali, abychom je setřásli. Vyčkali půl hodiny. Pak se zase rozběhli. Když jsme lezli přes šestou zeď, znovu nás objevili. Stříleli a zasáhli Sakinina muže do nohy. Odtamtud jsem ho musel nést. Odtáhl jsem ho do husté trávy. Tam jsem mu ránu zavázal. Měl poraněnou nohu a hodně krvácel. Dal jsem mu mezi zuby placatý kámen, do kterého mohl kousat, aby nekřičel tak hlasitě, když byly bolesti moc silné. Už po setmění jsme došli do hor. Mého otce dopadli, když ve vesnici lezl přes zeď. Uřízli mu hlavu motorovou pilou. — SAKINAH
Byla jsem tak zmatená. Utekla jsem dovnitř domu,
dřepla si a modlila se. Aby muži na útěku přežili. Byla u mě tchyně. Když se setmělo, vyšla jsem ven hledat děti a mého muže. Měla jsem hrozný strach, ale musela jsem něco dělat. Prohledávala jsem kukuřičná pole. — ISA
Tradiční úkryty lidí z naší vesnice jsou v horách ve
třech jeskyních. Jedna z nich je dlouhá několik kilometrů. Je to staré kultovní místo. Je to tam nádherné. Nikde jinde nic tak krásného nenajdete. Zdi té jeskyně mají hodně různých barev. Asi po hodině člověk dojde k podzemnímu potoku. Je v něm dobrá svěží voda. Každý duben lidé z vesnic v našem regionu chodili k téhle jeskyni. Tomu obřadu se říká dukkwa. Lidé tam dávají obětní dary. Zabíjíme tam kozy, aby bůh 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229339