Paul Finch na černošku ve středním věku. Opírala se o zeď v domě nebo bytě a usmívala se od ucha k uchu – doslova, protože jí někdo rozřízl obě tváře a naležato jí vložil do úst klacek. Druhý sní mek pořídili v ložnici, která vypadala, jako by se jí prohnal hurikán. Uprostřed stála postel a na ní ležela postava přikry tá prostěradlem. Bylo tak zmáčené krví, že se pod ním obrys těla jasně rýsoval. Na zeď nad postelí někdo krví načmáral: „Hej, mami, se mnou šukal dřív!“ „A tomuhle říkáte břečka?“ neskrývala Claire odpor. „Je to jen slovní obrat. Každá z těch složek představuje zmařený život. Před tím nemůžeme zavírat oči. Ale jakkoli to může znít neuvěřitelně, drtivou většinu vražd spáchaných na industrializovaném Západě mají na svědomí rodinní pří slušníci nebo takzvané milované osoby – i když tomu třeba na první pohled nic nenasvědčuje. Anebo jsou to jednorázo vé činy lidí, kteří pravděpodobně zákon už nikdy v životě ne poruší. Výsledek návalu hněvu, hamižnosti, žárlivosti… A to právě musíme zjistit, než ty složky pošleme zpátky. Sakra, vy stydnul vám čaj.“ „To je jedno.“ „Uvařím vám nový.“ Hned se do toho pustil. „Jestli prý něco umím fakt dobře, tak vařit čaj.“ Claire si přitáhla židli a posadila se. Doufala, že Heck ne postřehne, že si sednout prostě potřebuje. „Má to i svou světlou stránku.“ Podal jí nový hrnek čaje. „Neexistuje lepší pocit než dosáhnout pro všechny ty lidi spravedlnosti.“ „Tohle bude změna,“ řekla. „Dělat práci, která má smysl.“ Taky se posadil. „Určitě jste i v předešlých zaměstnáních dělala aspoň něco smysluplného.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229289
ZNESVĚTITEL „Ne, vystihl jste to přesně. Ta práce spočívala ve lhaní, aby se zamaskovala ministerská neschopnost, v zaobalování čísel, aby pochmurné předpovědi vypadaly dobře, a v ne ustálém překrucování reality, aby si někdo udržel stočtyři cetitisícový roční plat… Přitom se člověk necítí zrovna jako užitečný člen společnosti.“ „No vidíte,“ opáčil Heck. „To jste tady na správném místě. Na našem oddělení nikdo nikdy nic nepodělá.“ Zachytila jeho potutelný pohled a neubránila se úsměvu. Taky se usmál – a v tu chvíli se jako na zavolanou objevila ve dveřích Gemma. Rozepínala si kabát a celkem se jí po vedlo zamaskovat údiv nad tím, že je tu našla spolu a v dobré náladě. „Dobré ráno,“ pozdravila ji Claire a vstala. „Dobré ráno, Claire. Ahoj, Hecku.“ Heck se taky zvedl. „Ahoj.“ „Všichni ostatní jsou ještě za Šípkové Růženky?“ „Určitě už jsou na cestě.“ Gemma se mrkla na hodinky. „Mají pětačtyřicet minut. Jestli se do té doby neukážou, začni je obvolávat. A nezdrá hej se použít drsnější výrazivo.“ Vyšla na chodbu, ale vzápětí se zase objevila. „Jo, Hecku, neviděls náhodou Joea Wuller tona?“ „Ne, dneska ještě ne.“ „Dostala jsem vzkaz, že za ním mám zajít.“ „S tím ti nepomůžu.“ „No nic.“ Odporoučela se. Heck se obrátil ke Claire. „Pětačtyřicet minut. Je to dost času na snídani?“ „Na snídani?“ 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229289
Paul Finch „Za rohem je bezvadný malý bistro. Dělají tam prima sendviče s vajíčky.“ Claire se znova podívala na fotku ženy s klackem v puse. „Nevím jistě, jestli teď dokážu jíst… ale čerstvý vzduch by mi bodnul.“ Gemma se z konce chodby dívala, jak spolu ti dva odchá zejí. Claire Moodyové sice bylo teprve třicet, ale už měla boha té pracovní zkušenosti. Její doporučení patřila k nejlepším, jaká kdy Gemma viděla, a při přijímacím pohovoru přímo excelovala. Že dobře vypadá a má příjemnou energickou po vahu, bylo další plus. Většina detektivů na oddělení sériových zločinů byli muži, a jestli je to přiměje chovat se v její přítom nosti slušně, aspoň dokud si nezačne být jistá v kramflecích, bude to jedině dobře. Pochopitelně se dalo čekat, že to na ni chlapi budou zkoušet, ale Heckův zájem Gemmu udivil. Teď ale neměla čas dělat si s tím starosti. Vešla do své kan celáře, odložila kabát a deštník a zase se zamyslela nad Joem Wullertonem. Neznala se s ním dlouho – byl ve své funkci jen půl roku, vystřídal zdiskreditovaného Jima Laycocka a od první chvíle se choval jako přátelský a vstřícný šéf, který si udržuje du ševní vyrovnanost a nedělá ostatním potíže. Sotva nastoupil do čela Národního kriminálního útvaru, dobrovolně změnil oficiální titul své funkce z machisticky a vojensky znějící ho „velitele“ na civilnějšího „ředitele“. S tím Gemma z celé ho srdce souhlasila. Ale nebyla tak naivní, aby si myslela, že se Wullerton bude v každé situaci chovat jako vlídný kama rád. Přešel na tuhle pozici od Hampshirské policejní skupiny 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229289