„Metallica. Její takzvané Černé album. Mám to vypnout?“ „Ne, nech to. Zní to docela dobře.“ Sváděla už kdy dívka takto muže? „Co ty vlastně posloucháš za hudbu?“ „Co poslouchám za muziku?“ „Tak teda za muziku no…“ „Prosím tě, říkej muzika, ne hudba – tak starej přece ještě nejsi. ‚Co to posloucháte za strašnou hudbu?‘ říkávala moje babička.“ „Oukej, tak co to posloucháš za muziku?“ „Promiň, neměla bych tě opravovat. Říkej si to, jak chceš. Málem jsem zapomněla, že seš tak trochu unikát.“ „Proč unikát?!“ „Myslela jsem unikát jako osobnost. Myslela jsem to v dobrém.“ „Aha. Tak teda děkuju za poklonu, i když si její upřímností nejsem zcela jist.“ „Tak to si teda buď jist,“ usmála se. „Poslouchám jakoukoli HUDBU. Hlavně to musí být živý. Ať je to styl, jakej chce, ale musí ten interpret dokázat, že to naživo dokáže prezentovat aspoň podobně jako na albu. A ne že ve studiu z někoho udělají skvělýho umělce a živý vystoupení je katastrofa.“ „V horším případě je to na playback.“ „Asi tak nějak.“ „Neobereme tu kukuřici a nedáme ji do misky? Je sice uvařená, ale… Můžu k ní přidat trochu zeleniny, zalít to trochou olivovýho oleje… Pak bysme si k tomu mohli vzít nějaký pečivo…“ „Proč ne. Beze všeho,“ usmívala se šibalsky. „Ty máš i zeleninu? Já myslela, že máš jenom pivo.“ „To si můžeme dát taky, jestli by ti bylo po chuti.“ „Tak to by mi určitě bylo po chuti. Můžu ti pomáhat?“ „Určitě. Řekl jsem přece: ‚Obere-ME tu kukuřici‘…“ „Neříkal jsi náhodou: ‚NE-obereme tu kukuřici?‘“ „Neříkala jsi náhodou takhle, že bys mě neměla opravovat?“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229053