Zaměřená manipulace a přendávání věcí z ruky do ruky představuje významný pokrok v poznávací technice. Znamená to, že se dítě chce dostat věcem na kloub, že chce něco pochopit, něčemu porozumět, rozluštit nějakou záhadu. Je to nesmírně perspektivní tendence, která sice po celé dětství nadělá rodičům dost starostí a sem tam i nějakou škodu, ale která se pak bohatě vyplatí. V souvislosti s manipulací také vidíme, že učení postoupilo o krů ček dál. Jestliže dítě bere do ruky gumovou hračku, která píská, už se tohoto písknutí obvykle nijak nelekne. Už předem totiž očekává, co se stane. Má zkušenost! Už vícekrát tu věc zmáčklo a ona pískla. Začíná, abychom tak řekli, hmatatelné poznávání příčin a následků. A toto poznávání má také bohatou vývojovou budoucnost před sebou – až se z něho jednou stane třeba právě u tohoto dítěte vědecké bádání. Dítě se pomalu stává společenským tvorem. Tělesná pohyblivost, která se už v minulém měsíci začala rychle zvyšovat, spolu s vyspívá ním zraku a sluchu mu umožňuje, aby sledovalo všechno dění ve svém okolí. Činí tak nejen s větším zaujetím než kdykoliv dříve, ale i s větším pochopením. Teď už rozlišuje zpravidla spolehlivě „svoje“ lidi od lidí cizích. Ne že by se těch cizích vysloveně bálo – to přijde v plné síle obvykle až za další dva měsíce – ale chová se k nim daleko zdržen livěji než k těm svým. Ty „své“ totiž přijímá bez rozpaků a většinou s očividným potěšením, snáší jejich dotyky, jejich blízkost a v mazlení je zpravidla samo aktivní – přimazlí se, přitulí se, schoulí se mámě v náručí a naopak třeba radostí vříská, když s ním táta dovádí a zvedá je vysoko nad hlavu a zase spouští dolů. To s cizími je tomu jinak – vůči nim se začíná objevovat jeden rys chování, který s ním půjde až do dospělosti. Říkejme tomu „odstup“! My dospělí jako bychom měli kolem sebe určitý společenský obal. Nesnášíme příliš těsnou blízkost někoho cizího, ne zcela důvěrně známého. Je nám nepříjemné, když se nám někdo příliš zblízka dívá do očí, když na nás příliš zblízka mluví, když se k nám blízko staví, když zkrátka proniká oním pomy slným obalem, který chrání naši osobní intimitu. Lidé překonají tuto bariéru jenom za určitých okolností – buď v situaci ohrožení a nouze, například při lékařském vyšetření, anebo právě naopak v situaci nej hlubšího citového vztahu. Tak je tomu například mezi milenci a mezi rodiči a dětmi. Předpokládá to nejen souhlas jedné a druhé strany, ale 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229044