Myslim si, že víc než k punku, ze kterýho podle mě grunge vychází, tíhli k metalu. Nevychází náhodou grunge jak z punku, tak z metalu? Dobře, jsou tam patrný vlivy obojího. Ale stejně mi Nirvana ke grunge sedí víc. A samozřejmě Green River, Mudhoney, TAD, L7, možná Screaming Trees, i když to je spíš podobnej případ, jako třeba Pearl Jam. Ty vycházej spíš z folku a klasickýho rocku, kterej kořeněj ostřejšíma kytarama. Soungarden nemaj s grunge společnýho vůbec nic. Kritika je k tomu hudebnímu směru přihodila proto, že Soungarden, stejně jako Nirvana, Alice in Chains, Pearl Jam nebo Mudhoney vznikli a fungovali v Seattlu, kolíbce grunge. Je to zamotaný a zároveň jednoduchý. Někdo příde s trošku odlišnější muzikou, ta dostane jméno, protože co neni pojmenovaný, neexistuje, a pak přicházej různý odnože a variace, až nakonec zase vznikne nějakej úplně jinej styl… „Ježiš, to je nuda,“ úpí béžová kámoška. Teda raný Alice in Chains jsou fakt spíš metal. Postupně ale začali směřovat k alternativě. Líbí se mi spojení Alice in Chains, Pearl Jam a Screaming Trees v projektu Mad Season. Tohle album obsahuje několik hudebních perel. Při skladbě Wake Up ze sebe Layne Staley vydává všechno a člověka až mrazí. Skvělou písničku maj Temple Of The Dog. Jmenuje se Hunger Strike. Song je poctou Andymu Woodovi z Mother Love Bone. Andrew se předávkoval heroinem. Zbytek kapely k sobě přizval Eddieho Veddera a vznikli Pearl Jam. Ty se spojili se Soundgarden a dali dohromady jednorázovej projekt Temple Of The Dog. Hunger Strike je duet Chrise Cornella s Eddiem Vedderem. Klasika. Ryzí písničkářství. Béžová kámoška si pobrukuje. Tu melodii odněkud znám. 104
predelany_pech 200.indd 104
26.1.2017 8:22:09
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229001
„Co to je?“ „Kryštof. Slova sou jen kapky deště, tralala lalalala, dál to neznám…“ „Tahle kapela by se měla rozpadnout. De to s nima fak z kopce. Jenže voni potřebujou vydělávat prachy.“ „Taky bych chtěla prachy…“ „Hm. Koupili bysme si za ně spídból,“ řeknu. „Co to je?“ „Kombinace heroinu a kokainu. Předávkoval se tim Lejn Stely.“ „Fuj, takovej šit. Do tvrdejch bych nešla ani náhodou.“ Na zastávku přijede autobus. Mezi lidma, co z něj vystupujou, jsou i brácha se Zbyňkem. Večer je v parku pěkná slezina. Zbyněk mezi nás zapadnul celkem dobře. Neni to žádnej šampón ani diskofil. Dokonce s náma pije i ocťáky, a to je co říct. Většina turistů totiž ocťákama pohrdá. Brácha sedí na lavičce kus od nás. Na klíně má Petru, svojí holku. Jsou jak dvě hrdličky. Před barákem je to veselý. Chvíli mi trvá, než se trefim do klíčový dírky. Odemykám dveře, brácha bere Petru do náruče a přenáší si jí jak nevěstu přes práh. Zbyněk jde hned za nima. Potácíme se do schodů setmělýho domu a dusíme se smíchy. Zbyněk spí v mým pokoji. Ráno už to taková sranda neni. Ty dva přece jenom utekli z vojny. Můžou jít do vězení. Petra slušně pozdraví naše rodiče a potichu se vykrade z domu. 105
predelany_pech 200.indd 105
26.1.2017 8:22:10
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229001
Nekřičí se. U nás doma se málokdy křičí. A když už, tak se mluví nahlas, jak mě jednou upozornila babička: „Proč se hádáte?“ „Nehádáme se. Prostě mluvíme nahlas.“ Už dlouho u nás nebylo tolik příbuzenstva. Brácha všem trpělivě vysvětluje, že to s tou vojnou moc nevidí. Chodit na vojnu nebyl dobrej nápad. Zpátky se nechystá a Zbyněk taky ne. Najednou bráchovi všichni potřebujou promlouvat do duše: „To prostě nejde jen tak se na všechno vykašlat. Vojna je vaše povinnost…“ Nebo: „Na vojně z vás udělaj chlapy…“ A: „Co myslíte? Já byl na vojně dva roky. Tvůj děda dokonce tři. A co se stalo, hm?“ „A co se teda stalo?“ zeptá se brácha. „No… vůbec nic. Co by se mělo stát?“ „Aha.“ „Prostě se tam musíte vrátit. Dyť už vám zbejvá jen pár měsíců. Podívej, já byl na vojně dva roky, tvůj děda dokonce tři…“ A pak se odněkud ozve: „To víš, život neni peříčko, mladej…“ Z kuchyně už voněj řízky.
106
predelany_pech 200.indd 106
26.1.2017 8:22:10
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229001