98
Soudci Evropského soudního dvora, stejně jako komisaři a členové Evropského parlamentu mohou mít na centralizaci na evropské úrovni svůj zájem, protože zvyšuje jejich vliv a prestiž. Federico Fabbrini (2016) potvrzuje, že v EU se projevuje stálá centralizace moci. Přestože reformy EMU byly inspirovány snahou uchovat fiskální suverenitu členských zemí, ve skutečnosti dochází v rozpočtových otázkách k posunu moci od států k EU, dokonce mnohem silnějšímu než v USA. Fiskální kompakt například stanovil, že základní parametry státních rozpočtů jsou dnes schvalovány v Bruselu. Jednotlivé státy USA mají dnes paradoxně větší rozpočtovou autonomii než členské země EU. Zatímco národní vlády v EU systematicky omezovaly volání po federální uspořádání pro EMU, aby uchovaly národní suverenitu, vytvořily současně režim hospodářské správy, která obětuje státní suverenitu mnohem více, než je povoleno ve federálním systému (Fabbrini 2016). „Nejenže byla EU vytvořena jako antihegemoniální projekt, ale její institucionální uspořádání tradičně kladl mnohem větší váhu na rovnost států než ve federálním systému. Avšak v USA navzdory silným asymetriím v ekonomické síle a velikosti populace mezi státy byla udržena rovnováha mezi státy prostřednictvím komplexního systému institucí sdílejících moc. V EU naproti pod pláštíkem mezivládního způsobu rozhodování založeném na principu ,jeden stát, jeden hlas‘ otevřel dveře k dominanci větších, bohatších států nad menšími, ekonomicky slabšími státy“. (Fabbrini 2016: 148) Centralizace na mezinárodní úrovni zvyšuje pro voliče náklady politické informovanosti (Vaubel 2009). Pro většinu občanů je sídlo mezinárodní organizace mnohem vzdálenější než jejich hlavní město. Mezinárodní organizace užívá cizí jazyky, kterým většina voličů nerozumí. Rozhodování na mezinárodní úrovni je navíc neprůhledné, neboť se týká složitých a abstraktních otázek a rozhodnutí o nich jsou přijímána za zavřenými dveřmi. Stavět evropskou federaci podle vzoru USA je utopie. V rámci Spojených států amerických je tomu tak, že ústava, federální vláda, federální soudy a velký počet celostátních regulatorních úřadů zajišťují, aby byly trhy skutečně celostátní navzdory mnoha rozdílům v regulatorních a daňových předpisech mezi jednotlivými státy. USA však tvoří jeden politický národ a mluví jedním jazykem. Evropská centralizace či jiný krok směrem ke globální správě v jakékoli podobě by nezbytně vyžadoval významné umenšení národní svrchovanosti. Národní vlády by zcela nezanikly, ale jejich pravomoci by byly výrazně omezeny nadnárodní tvorbou pravidel a vynucovacími orgány, které by byly vybaveny (a limitovány) demokratickou legitimností (Rodrik 2012). Historická zkušenost USA ukazuje, jak ošemetné může být nastolení a udržování politické unie tváří v tvář velkým rozdílům mezi jednotlivými částmi celku. Kostrbatý způsob, jakým se vyvíjejí politické instituce v EU, a vytrvalé Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228915