jíst mou pečínku dochucenou kořením. Když jsem byl v Terracině, byl jsem nejvyhlášenější svým zaječím ragú a omáčkou z úhoře. Tak to aspoň posoudila jeho Eminence kardinál Fesch,13 kéž ho Bůh uchová! Jednou večer pro mě poslali do lesa, abych pro něj připravil večeři, a když jídlo snědl, přísahal na svou duši, že ve vlastním paláci nejedl nikdy nic znamenitějšího.“ Přiblížil jsem se k němu s vážným a okázalým výrazem. „Blahopřeji vám,“ řekl jsem mu, „jste zachráněn! Vaše nadání pro pečení vám umožní být u nás přijat lépe, než kdybyste byl velkým generálem. Záleží jen na vás, abyste se stal vlivným, neboť žijeme ve zlatém věku rovnoprávnosti. Projděte tedy celou Paříž a u prvního domu, který by vám mohl vyhovovat, hrdě vstupte a pánovi řekněte: Jsem kuchař! Dokažte to, a budete v čele věcí.“ Oběšenec mi poděkoval přátelským posunkem, a já ho opustil, od nynějška klidný ohledně jeho budoucnosti.
13. Joseph Fesch (1763–1839) byl francouzský kardinál a nevlastní strýc Napoleona I.
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228681