sobecká, svéhlavá nebo cokoliv dalšího tě napadne, ale pravda je, že náš kmen na tom bude líp, když ho povede kdokoliv jiný, jen ne já.“ Fabián se pochybovačně ušklíbl, ale nic dalšího neřekl. Až po chvíli se zeptal: „Proč ses tenkrát prostě nevrátila zpátky? Když jsi odešla od Charlese… tvůj otec by tě přivítal zpět s otevřenou náručí a nic by ti nevyčítal.“ Val zaváhala. V její rodině bylo sdílení tajemství běžné. Všichni o sobě věděli všechno a chránili tajemství ostatních jako svá vlastní. Věděla, že Fabiánovi může říct pravdu. Ale už ze zvyku cítila zábrany. Strávila tolik let v tajnůstkářství, že mluvit otevřeně s kýmkoliv mimo její nejbližší okruh, jí přišlo nepřirozené. „Nemusíš mi odpovídat, když nechceš,“ řekl nakonec Fabián, když viděl její rozpolcenost a odvrátil se od ní. „Ne, chci ti to říct. Jen je to těžké. Svěřím ti velké tajemství, o kterém ví jenom velmi málo lidí. Tajemství, které není jenom moje.“ Fabián zaujatě naslouchal, zatímco mu líčila historii svého života od chvíle, co od kmene odešla. Jak začala studovat na Charlesově akademii a dostala se do generálského výběru. Jak v druhém světě provedla Valerie transformační postup zpodvojnění jako dětskou hru, a tím obrátila život Vallence naruby. Jak si ji Thomas vzal pod svá křídla, udělal z ní agentku Archivu a nařídil jí opustit Charlese, a to všechno, co se odehrálo poté. Chvílemi si nebyla jistá, jestli jí Fabián věřil. Ale ani jednou ji nepřerušil. Jen se příležitostně na něco doptal. Když s vyprávěním skončila, dlouho mlčel. Val se snažila něco vyčíst z jeho tváře, ale neúspěšně. „Zanedlouho bude svítat,“ řekl nakonec. „Měli bychom se vyspat.“ Val zmateně přisvědčila a rozešli se. Dlouho nemohla usnout. Jen sledovala hvězdnou oblohu a ptala se sama sebe, co se asi jejímu bratranci honí hlavou. Zdálo se jí, že s ní kdosi jemně zatřásl jen pár minut po tom, co jí konečně spadla víčka.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228500