děsili a ptali se, a kde budete spát? Co si myslíte, že kolem Islandu jsou všude hostely nebo hotely, ne, je to naprostá totální pustina, hlavně východ Islandu, kterej je jak z Marsu, holej, rudej, nehostinnej a neosídlenej v r. 1992...? vysvětloval jsem, na to bysme ani neměli peníze, a oni se děsili ještě víc a ptali se, co teda budem dělat...? vysvětloval jsem jim: No, budem přece spát pod širákem u vohně a střídat se ve stanu, a ty na mě vytřeštili oči, a moje spolucestující v letadle si dokonce ode mě odsedla, letadlo bylo poloprázdný, byl to poslední půlnoční let z Paříže, a moje spolucestující se se mnou přestala úplně bavit, co jí je, krávě?, ptal jsem se v duchu sám sebe. A teprve pak jsem se podíval z okýnka letadla (do tý doby jsem jen konverzoval a jedl večeři – bylo to pečený kuře a nový brambory maštěný máslem se salátem, moje poslední vařený a normální jídlo na další měsíc) a uviděl jsem v hloubce a dálce pod letadlem lesklou, skalnatou placku nasvícenou zešikma nezapadajícím sluncem, byla půlnoc (má bejt noc, říkal jsem si, a přitom je pořád světlo, to je fakt divný, hele, kdo ví, proč si odsedla...?) a letadlo pokleslo, ale dole na skále nebylo žádný letiště, anebo město, cokoliv, např. stromy, krajina, domy, silnice, apod., jak je to běžný v tý Evropě, ani žádnej Keflavík, říkal jsem si, hele, to je nějakej nesmysl, to ještě není Island, ale letadlo zas kleslo, a já jsem se začal bát, že to je Island, a že už vím, proč si ta holka ode mě odsedla, a pak se objevilo takový malinký letišťátko s baráčkem, kristepane, říkal jsem si, tam tohle letadlo nemůže vůbec přistát!, ale přistálo, a cestující do 5 minut z letiště do jednoho zmizeli a nový se neobjevili a zůstal jsem tam sám. Nejdřív jsem chtěl zůstat na letišti (byla to jediná místnost s několika přepážkama, WC a dlouhou, měkkou, červeně polstrovanou lavicí do pravýho úhlu podél dvou stěn letištní haly, teda: haličky, na tý jsem chtěl přespat, [97]
2panek_160.indd 97
24.1.2017 23:36:09
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228487