„Věděl jsem to,“ přiznal Richard. „S Alexem se něco stalo, přibližně rok předtím, než zemřel... zmizel. Díval se do masky, snažil se nahlédnout do Ryhopského lesa. Myslel jsem, že je to hra. Hra jednoho blázna. Ale něco ho udeřilo. Zahlédl jsem to jen letmo...“ Na Lyttonovi bylo vidět vzrušení, oči mu opět zpozorněly. „Musím se dozvědět všechno,“ naléhal. „Do všech detailů. Maska, říkáte? Potřebuju vědět, jak to bylo. Všechno, Richarde. Čím víc budeme chlapcově situaci rozumět, tím rychleji se nám ho může podařit vytáhnout z úkrytu a poslat domů. No tak, pojďte.“ Stál, otíral si ruce o džíny a nemohl se dočkat, až se zase vydá po stopě. Richard upíral oči k hradebním zdem, teď už jen stínům mezi jinými stíny. Myslel na to, že se Alex vrací domů. Zkoušel si představit, jaké by to bylo, mít ho zase doma, jako by nikdy neodešel, stejně starého, stejně usměvavého, stejně nadšeného, úplně stejného kluka, který bude chtít, aby mu někdo pomohl s modely letadel. Bylo toho na něj moc. Lytton se k němu vrátil, dřepl si a netrpělivě se zadíval přes les, ale počkal, až smutek opadne.
– 104 –
Holdstock_Hloubeni_vnitrek.indd 104
13.2.2017, 7:55:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228314