Soumrak krále Slunce (Ukázka, strana 99)

V. První roky války

Soumrak krále Slunce_imprimatur.indd 97

97

25. 1. 2017 22:20:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228216

98

Soumrak krále Slunce

Během roku 1701 se zformovaly dvě proti sobě stojící skupiny zemí, které se připravovaly na blížící se konflikt. K mocnostem, jež uzavřely dohodu v Haagu a na podzim 1701 se tak sdružily do Velké aliance, se připojil dánský král Frederik IV., jenž již v lednu 1701 podepsal smlouvu se Spojenými nizozemskými provinciemi v Odensee, v níž slíbil poskytnout finanční i vojenskou pomoc ve válce proti francouzskému králi. Kromě toho se na stranu Velké aliance postavila i řada významných říšských knížat, v první řadě pruský král Fridrich I., kurfiřti hannoverský a falcký, vévodové lüneburský a meklenbursko-schwerinský a také někteří církevní hodnostáři, například biskupové würzburský a münsterský. Vojsko, kterým spojenci disponovali, čítalo na počátku roku 1702 kolem 250 000 mužů a bylo placeno především z prostředků maritimních mocností. Celá koalice byla řízena trojicí schopných mužů, politiků a válečníků: nizozemským předákem Heinsiem, císařským vojevůdcem Evženem Savojským a anglickým šlechticem a válečníkem vévodou z Marlborough.

Anthonie Heinsius (1641–1720) vstoupil do nizozemské politiky v roce 1669, kdy se stal zástupcem města Delftu na zasedání Generálních stavů. Krátce po zahájení kariéry ho expanzivní politika francouzského krále vehnala do tábora oranžských princů. Roku 1689 byl jmenován velkým pensionářem provincie Hollandu. „Byl neúnavně pracovitý […]. Četl depeše vyslanců a vlastní rukou jim psal odpovědi, sám také přijímal zahraniční diplomaty. […] Nikdo nebyl tak zraněn francouzskou drzostí a troufalostí jako on. Celý svůj život vzpomínal na to, jak mu Louvois v roce 1681 vyhrožoval, že ho nechá vsadit do Bastily.“70 Další z trojice politiků stojící proti Ludvíkovi XIV., John Churchill (1650–1722), první vévoda z Marlborough, také nebyl francouzskému panovníkovi neznámý. Tento, podle Saint-Simona, „oblíbenec krále Jakuba“71 působil na počátku své vojenské kariéry dokonce chvíli ve francouzských službách, kde získal roku 1672 hodnost kapitána.

Po několikaleté službě pod velením maršála Turenna, jenž si záhy 70

LAVISSE, s. 814.

SAINT-SIMON, Mémoires sur le siècle de Louis XIV et la régence, Tome III, Paris 1856, s. 417.

71

Soumrak krále Slunce_imprimatur.indd 98

25. 1. 2017 22:20:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228216

V. P r v n í r o k y v á l k y

99

John Churchill, první vévoda z Marlborough (Sir Godfrey Kneller 1646–1723)

všiml jeho nadání, byl roku 1677 povýšen na plukovníka. Po Slavné revoluci se vrátil do Anglie a postavil se na stranu nového krále ­Viléma III. Po několika úspěších v Irsku, kde bojoval právě za prosazení Viléma III. proti jakobitům, byl obviněn z komplotu proti králi a v roce 1692 byl dokonce uvězněn v Toweru. Přestože vévoda z Marl­ borough patřil mezi vynikající vojevůdce, král Vilém III. ještě na počátku války o španělské dědictví neměl v úmyslu tohoto dobrého, ale podle jeho soudu přece jen nebezpečného válečníka pustit na svobodu, natož mu svěřit velení armády. Když však v březnu 1702 Vilém III. zemřel a na trůn dosedla královna Anna, jejíž oddanou přítelkyní byla již od 80. let 17. století Sarah Churchillová, vévodkyně z Marlborough, propuštění jejího manžela na sebe nedalo dlouho čekat. Královna Anna ho jmenovala do čela anglické armády a díky uzavření Velké

Soumrak krále Slunce_imprimatur.indd 99

25. 1. 2017 22:20:35 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228216