SUE TOWNSENDOVÁ
Náš dům pokulhává za celou ulicí. Otec akorát přišpendlil na domovní dveře utěrku s portrétem prince Charlese a Diany. Sledovali jsme s otcem televizní přenos ze slavnostního ohňostroje ke královské svatbě. Můžu k tomu říct jen to, že jsem pořád čekal, kdy se začnu bavit, ale marně. Otec říkal, že je to jeden ze způsobů, jak vyhazovat peníze oknem. Pořád je zahořklý kvůli tomu, že je bez práce. Doufám, že si princ nezapomene sundat cenovky z podrážek; můj otec na to při své svatbě zapomněl. Když si v kostele klekl, tak si všichni mohli přečíst „10 šilinků, zlevněno na 9½“. Středa, 29. července SVATEBNÍ DEN V KRÁLOVSKÉ RODINĚ!!! Jsem tak hrdý na to, že jsem Angličan! Cizinci musí být otrávení jako švábi! Pokud jde o lidové slavnosti, jsme opravdu světová velmoc! Musím se přiznat, že jsem měl slzy v očích, když jsem viděl zástupy Londýňanů, kteří čekali už od svítání, aby mohli srdečně pozdravit všechny ty bohaté, dobře oblečené, známé osobnosti, které je míjely v kočárech a rolls‑roycech. Babička a Bert Baxter se přišli dívat na svatbu k nám, protože máme barevnou televizi s velikou obrazovkou. Ze začátku spolu vycházeli dobře, ale potom si Bert vzpomněl, že je komunista, a začal vést protikrálovské řeči, jako „tyhle líný boháči“ a „paraziti“, takže ho babička poslala zpátky k Singhům, ať se dívá na jejich přenosný barevný televizor. Princovi to docela slušelo, i přes ty jeho uši. Jeho bratr vypadá skvěle; škoda, že si aspoň na jeden den nemohli vyměnit hlavy. Lady Diana ve svých špinavě bílých šatech na mě hluboce zapůsobila. Pomohla dokonce jednomu staříkovi projít uličkou mezi sedadly. Myslím, že to od ní bylo úžasně laskavé, byl to přece její svatební den. Byly tam mraky děsně známých lidí. Nancy Reaganová, Spike Milligan,
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228166
Tajný deník Adriana Molea
Mark Phillips atd. atd. Zdálo se mi, že královna trochu žárlí. Nejspíš proto, že se pro změnu nedívali na ni. Princ si nezapomněl sundat cenovky z podrážek. Takže jsem měl o jednu starost míň. Když si princ a Di vyměnili prstýnky, babička se dala do breku. Nevzala si kapesník, tak jsem jí šel nahoru pro rezervní roli toaletního papíru. Když jsem se vrátil dolů, byli už svoji. Takže jsem propásl polibek, stěžejní bod svatby! Během nudné hudební přestávky jsem vařil čaj, ale včas jsem se vrátil, a tak jsem viděl tu známou novozélandskou zpěvačku. Má skutečně moc dobrý hlas. Zrovna jsme si s babičkou dělali pohodlí před televizí a chystali se sledovat triumfální jízdu šťastných novomanželů zpátky do paláce, když se ozvalo hlasité bušení na dveře. My jsme to ignorovali, a tak byl otec nucen vstát z postele a jít otevřít. Bert, manželé Singhovi a všichni malí Singhové nás přišli požádat o útočiště. Rozbila se jim televize! Babička sevřela rty; nemá v lásce černé, hnědé a žluté lidi, Iry, Židy a cizince. Otec je všechny pustil dovnitř, babičku pak zavezl autem domů. Singhové a Bert se shlukli kolem televize a mluvili hindštinou. Paní Singhová nabízela malé pirožky. Snědl jsem jeden a musel jsem vypít asi galon vody. Myslel jsem, že shořím! Nebyly to pirožky. Dívali jsme se na televizi, dokud šťastní novomanželé neodjeli z Viktoriina nádraží v nějakém divném vlaku. Bert řekl, že vypadal divně jenom proto, že byl čistý. Paní O’Learyová se přišla zeptat, jestli si může na tu uliční slavnost vypůjčit naše staré židle. Protože otec nebyl doma, dal jsem svůj souhlas já a pomohl jsem jí vynést je na chodník. Naše ulice bez aut a s plápolajícími prapory a vlaječkami byla k nepoznání. Paní O’Learyová a paní Singhová ulici zametly. Potom jsme všichni pomáhali rozestavět stoly a židle doprostřed vozovky. Všechnu práci udělaly ženy,
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228166
SUE TOWNSENDOVÁ
muži postávali na chodníku, moc pili a dělali vtipy na královskou svatbu. Pan Singh postavil do oken jejich obýváku reprobedny, a tak jsme všichni poslouchali LP desku Des O’Connora a přitom jsme nosili na stoly sendviče, koláčky se zavařeninou, salámové rolády a párky na špejlích. Potom paní O’Learyová dala každému z naší ulice karnevalový klobouk a zasedli jsme k jídlu. Na konci svačiny promluvil pan Singh o tom, jak je ohromné být Britem. Všichni volali hurá a sláva a zpívali „Země naděje a blaženosti“. Ale pan Singh byl jediný, kdo znal všechna slova. Potom se vrátil otec se čtyřmi kartóny světlého piva a dvěma tucty papírových pohárků a všichni se brzo začali chovat nedůstojně. Pan O’Leary se pokoušel naučit paní Singhovou irský tanec giga, ale věčně byl zamotaný do jejího sárí. Pustil jsem svoje elpíčko Abby, jak nejvíc nahlas to šlo, a za chvilku i staří lidé od čtyřiceti nahoru začali tancovat! Když se rozsvítilo pouliční osvětlení, Sean O’Leary se vyšplhal na sloupy a zakryl žárovky červeným, bílým a modrým krepovým papírem, kvůli atmosféře, a já jsem došel pro zbytek našich svíček a rozestavil je po stolech. Naše ulice vypadala docela bohémsky. Bert si vymýšlel nějaké historky z války a můj otec vyprávěl vtipy. Oslava trvala do jedné hodiny v noci! Normálně sepisují petice, když si člověk po jedenácté večer odkašle! Já jsem netancoval. Byl jsem pobavený, cynický pozorovatel. Kromě toho mě bolely nohy. Čtvrtek, 30. července Už jsem viděl sedm opakování královské svatby v televizi. Pátek, 31. července MĚSÍC V NOVU Královská svatba už mě nudí k smrti. Zítra se vrací domů přítelkyně žebráků Pandora.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228166