Každý, kdo stanovených cílů dosáhnul, má radost. Tato radost je další motivací pro zlepšování. Touha po dalším zlepšení potom vede ke stanovování dalších vyšších cílů. Předchozí řádky platí pro veškeré lidské konání. Jediné, co je třeba se naučit, je umění správného stanovení cílů.
Stanovte si svůj první studijní cíl Teď jste na řadě vy. Zvolte si nějaký cíl, jehož byste chtěli ve škole dosáhnout, a ujistěte se, že jste při tom nezapomněli na žádný z předchozích pěti faktorů. 1. Vyberte si reálný cíl. 2. Stanovte si rozumné časové rozmezí. 3. Cíl definujte co nejkonkrétněji, abyste na konci mohli skutečně říct: „Jo, dokázal jsem, co jsem si uložil!“ 4. Napište si svůj cíl na papír a rozmyslete si, komu o něm chcete říct. 5. Stanovte si, jaké výsledky bude pro vás mít jeho splnění nebo nesplnění. Mohou být jak pozitivní, tak negativní. Pokud se nebojíte stanovit si sami trest, pamatujte, že čím přísnější tento trest bude, tím větší motivaci pro úspěch budete mít. Příklad takového trestu najdete v rámečku. Pochopitelně se raději zaměřte na pozitivní způsob motivace. Můžete si slíbit tabulku čokolády (tak jsem to dělal já, když jsem se učil latinská slovíčka) nebo něco většího, po čem toužíte. Existuje ovšem ještě jedna možnost – jestliže si nějaké velké přání nemůžete splnit sami, protože na něj například nemáte peníze, můžete se pokusit inspirovat svým cílem lidi kolem vás. Přesně takový byl i můj přístup na střední škole. Dva roky před maturitou jsem řekl rodičům, jak ambiciózní cíl ohledně průměru známek na maturitním vysvědčení jsem si stanovil. Protože se rodiče domnívali, že takové známky nemohu mít ani omylem, slíbili mi, že pokud to dokážu, zaplatí mi cestu do USA. Schválně, kdo myslíte, že jim potom mával za dva roky ze schůdků letadla do New Yorku…
– 98 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228164