„Ty jsou ve špíně.“ „A mluvila jsi se sekretářkou? V tomhle oblečení! Sakra, mami!“ Viděl jsem to živě před sebou. Stála před tou největší kočkou ze všech sekretářek v celém městě takhle vyhastrošená. V tomhle starém hadru, se kterým se někdo rozloučil ve skladu Červeného kříže. V nejlepším případě se podobal seprané pruhované noční košili. „Tys o tom věděl?“ zeptal jsem se táty. „Jo.“ „A to jsi ji nechal vyjít ze dveří v tomhle oblečení?“ „No a co? Jsou to pěkný šaty. Nejsou zrovna nejnovější, ale…“ „Pěkný šaty? Vy už fakt dlabete na styl, co? Tohle je sakra trapný!“ „Uklidni se, je to jen starší model.“ „O čem jsi s tou sekretářkou chtěla mluvit?“ „Vysvětlila jsem jí naši situaci. Zjišťovala jsem, jestli bychom nemohli platit na splátky. Protože takhle to vážně dál nejde. Ztratíš celé pololetí.“ „Ty jsi tam žadonila o zvláštní zacházení? Bědovala jsi nad tím, jak jsme chudí, nebo co? Zbláznila ses? Nedomluvili jsme se snad, že počkáme na sponzora? Jako všichni ostatní!“ „Ano, ano, ale za pokus to stálo. Ta žena mě pěkně přijala. Je to laskavá, starší žena. Milá…“ „Starší...? Ale… Počkej… Kde jsi byla?“ „Na gymnáziu, samozřejmě. Nechtěl jsi snad tam?“ Ulevilo se mi. Naštěstí nebudu stát před tou šťabajznou na Technické škole a nebudu muset poslouchat: „No jo, tvoje máma tu tuhle byla.“ „A co říkali?“ zeptal se táta. Teprve teď mi došlo, že v tom je taky namočený. Musel schrastit nějaké peníze, půjčit si půlku nebo možná na celé pololetí, a ona měla zjistit, jestli škola nepřistoupí na to,
102
UKULELE JAM.indd 102
1.12.2016 16:49:38 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228127