štěstí se dá naučit
poprvé kus flákoty do ní položil maršál Radecký, ale nevím, pod kotel jsem mu nepřikládal. Vím, co namítnete, cena rozhoduje, parmezán není nejlev‑ nější, ale já říkám, ta chuť. Maso uzavřené, promiňte obalené v klasice (mouka, vajíčko, strouhanka), se uvnitř svého trojo‑ balového vězení vlastně udusí a uvaří. V parmezánu rozkvete a parádně se propeče. Famózní. Obalte v něm i květák, pochut‑ náte si. Pár receptů ještě najdete na konci knihy. Buďte pevní. Nenechte se odradit. Věřte mi, trénink vás posílí i v dalších životních situacích. Naučte se říkat: „Ne, to opravdu nechci, nezlobte se, ale ne.“ Ptejte se. V restauraci, u pultu lahůdek, všude se ptejte na lepek. Je tam ten zákeřný filuta, který žene náš glykemický index do závratných výšek? Je tam? Děkuju, nechci.
Proč mám pořád hlad Ptáte se, co mám proti pšenici? Zdá se vám, že jsem si na ni za‑ sedl? Nejsem odborník, ale pokusím se interpretovat, co mám načteno a hlavně zažito na vlastním trávicím ústrojí. Pocit neustálé chutě určitě znáte. Nacpete se houskami se salámem k prasknutí, ale za chvíli máte hlad. Co je špatně? Tolik jídla padlo na oltář žravosti, a jako bych nic nesnědl. Smyčka se uta‑ huje, hlad je přísný kamarád. Pšenice obsahuje lepek. Samotné slovo lepí a zalepuje. Le‑ pivá bílkovina, která se nachází v pšenici, špaldě, ječmeni, ovsu, žitě − a zbystřete, potravinářský průmysl ji používá dokonce jako nosnou látku přísad. S lepkem se roztrhl pytel, útočí ze všech stran. Nastínil jsem jednu stranu mince, druhá je, abych | 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227968
Proč mám pořád hlad
vás neděsil, že se blýská na lepší časy. Při troše pozornosti ob‑ jevíte hodně potravin označených jako bezlepkové. V restaura‑ cích mají povinnost uvádět alergeny v jídlech. Jednička ozna‑ čuje lepek. Lepší symboliky netřeba. Lepek je jedničkou mezi alergeny. Alergeny dělají v těle záněty a my jsme otylí a oteklí, nafouklí a natlakovaní k prasknutí. Lepek se přidává i do sa‑ lámů, sekaných, paštik, vleze všude, prý dává potravinám lepší soudržnost. Inu lepí. Mohlo by to být i proto, že mouka je i levná, šup s ní do všeho, kde může zvýšit váhu, čti cenu výrobku. Slíbil jsem, že nebudu zabíhat do složitých lékařských ana‑ lýz. Ale jedno si přece jen neodpustím. Lepek neboli gluten je protein, a jak jsem psal, najdeme ho ve všech obilovinách. Le‑ pidlo, bez kterého by například rohlík nebyl měkký. Je i v to‑ lik doporučovaných celozrnných výrobcích. Proč bych je jedl? Snídani si vychutnám i bez rohlíku, jedno jestli bílého, celo‑ zrnného nebo tmavého. Vzpomínám si, jak jsem kdysi podlehl mánii tmavého pečiva, než mi v pekárně prozradili, co vlastně kupuju. Bílou mouku obarvenou kafem nebo čím vlastně. Jezte syrové ořechy, mandle, žádné pražené, solené, ale čerstvé, obje‑ vujte nové chutě. Doktor Davis ve své knize Život bez pšenice vysvětluje a do kládá, co za zmutovanou a geneticky upravenou pšenici do sebe dostáváme. Dává příklad z minulosti, velké lány pšenice, vysoké klasy povlávající ve větru. Dnešní realitou jsou nízké zakrslé lány geneticky upravené pšenice. A ještě jeden rozdíl proti dřívějším letům. V současnosti prý kolem 20 % všech kalorií, které denně jíme, pochází z pšenice. Škrtněte lepek ze svého jídelníčku a rázem máte skoro o čtvrtinu nižší denní pří‑ jem kalorií. | 99 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227968
štěstí se dá naučit
Citlivost na lepek má odborné lékařské jméno, celiakie. Ne‑ moc, která trápí mnoho lidí a komplikuje jim život. Jenže je i další velmi početná skupina, která nemá takové problémy, ale jistou alergii na pšeničné lepidlo pociťují. Příznaky? Únava, na‑ dýmání, slabost, pocit plnosti, vyrážka, trudovitý nezdravý obli‑ čej a další. Lékaři vás honí od čerta k ďáblu, a nic. Žádná změna, trápíte se, a přitom byste nemuseli.
Díky za lékaře, který nás vidí jako celek Mám švagra Pištu. Probíráme spolu různé věci mezi nebem a zemí. Pištu podobné příznaky trápily poměrně dlouho. Dok‑ toři mu strkali nejrůznější hadičky horem, dolem a na nic ne‑ přišli. Pálení žáhy, problémy se zažíváním, léky střídaly léky a organismus úpěl. Bylo mi jasné, kudy by mohla vést cesta k pomoci, ale narazil jsem na striktní zákaz vjezdu. Co blázníš, nejíst rohlíky, taková mňamka, a co bych vůbec jedl, hubnout nechci a basta. Práce mám nad hlavu a nemám čas se starat o to, co jíst a co ne. Abych vás uvedl do děje, je pod‑ nikatel, jeho firma vyrábí skvělé postele. Jednu máme doma. Už víte, že se mi z ní sice někdy ráno nechce ani vylézat, ale co ještě nevíte, je, že se v ní zdají krásné sny, takže opravdu umí. Jak by ne, když nesou rodinné jméno, i když na mě příliš spisovné, postele Oříšek. Nevím, kde na to při svém pracovním vytížení vzal čas, ale vrcholem bylo, když mi každé ráno začaly přistávat v mobilu zprávy tu s vyfocenou napěchovanou bagetou, houskou či roh‑ líkem. Nebudu vás napínat. Rok odolával. Až přišla jedna čtvr‑ teční noc a drnčící telefon. „Docente (oslovení je pozůstatek | 100 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227968