Velká pohádka o malé víle (Ukázka, strana 99)

ta drobotina, která přicupitala spolu s ní. Všechna ta malinká zvířátka se chtěla s dětmi hned mazlit. To bylo něco pro malinkého Lojzíčka!

To bylo něco pro Relinku! „Můžeme?“ zeptala se malá Aurélie. „Jakpak by ne, vždyť jste tu taky kvůli nim. Abyste je všechny poznali,“ usmála se víla. „Ale… my jsme tu hlavně kvůli tobě,“ hlesla Relinka. „Moc se nám stýskalo,“ řekl Lojzíček. „My jsme zůstali úplně sami!“

98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227955

„Ale copak to povídáš?“ pokárala ho víla. „Vždyť jste tady, abyste viděli, kolik budete mít nových kamarádů! Jen se kolem sebe rozhlédněte!“ A Mimi dětem každé nové mláďátko pěkně představila. To vám bylo mazlení. „Tito všichni se příští rok vyklubou na svět,“ usmívala se malá víla. „A tak každý poslední den v roce ukazuju těm budoucím novorozeňátkům svět, do kterého přijdou. Aby se na něj těšila.

Aby věděla, že tady budou milována.“ Víla se podívala na stmívající se oblohu. „Ale musím to vždycky stihnout do půlnoci.“ „Proč do půlnoci?“ zeptala se Relinka. „Protože první z nich se budou klubat na svět už na Nový rok,“ pohladila ji Mimi po vlasech. „Připomínáš mi maminku,“ začne pofňukávat Lojzíček. „Opravdu? To se ti jen zdá,“ usmála se Mimi. „Ale musím vám prozradit, proč jste dnes tady, s námi všemi. Je to veliká věc.

99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227955

Musíte být na ni připraveni. Podívejte se,“ a Mimi se naklonila do paprsků duhy, které v tu chvíli začaly tak krásně a jasně hřát.

Obě děti musely přivřít oči, aby viděly, jak víla Mimi drží v ruce malilinkaté děťátko, které se směje a natahuje ručičky k oběma dětem. „Jé, to je ale krásné miminko,“ zavýskla Relinka. „To bude vaše nová sestřička,“ usmála se vlídně Mimi. „Narodí se co nevidět, už po půlnoci.“ A děti se k miminku naklonily a hladily ho a tulily se k němu.

Relinka si hned plánovala, co všechno ji naučí, a Lojzíček jak ji bude jako malou sestřičku chránit.

Děti byly tak zabrané do vítání své nové sestřičky, až je musela víla naoko napomenout. „A bratříčka nepozdravíte? Už není moc času.“ A to byly děti teprve překvapené! „My budeme mít dvojčátka! My budeme mít sestřičku a bratříčka!“ „Já budu mít brášku!“ radoval se Lojzíček.

Na tolik věcí se děti chtěly zeptat malé víly.

100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227955