ven, znovu objevovat svět. Jednoho dne jsem na zemi spatřil rukavici: dámskou, z námořnicky modré kůže, na pravou ruku. Vzal jsem ji domů a označil štít kem — o co se jedná, kdy a kde jsem ji našel. A tak se započala moje sbírka ztracených věcí. Nejspíš jsem si myslel, že když zachráním každý ztracený předmět, který najdu, někdo pro mě na oplátku zachrání je dinou věc na tomhle světě, na níž mi ještě záleželo. Doufal jsem, že medailon jednoho dne dostanu zpět a podaří se mi obnovit porušený slib. Nikdy se tak nestalo, ale já jsem se nevzdával naděje; nikdy jsem nepřestal shromažďovat věci, které ztratili jiní lidé. A tyhle maličké střípky ze života jiných lidí mi přines ly inspiraci pro moje povídky. Začal jsem znovu psát. Vím, že většina z těch věcí je pravděpodobně bez cenná a nikdo je nebude chtít zpátky. Ale i kdyby se ti podařilo učinit šťastnou jenom jednu osobu na světě, zahojit její zlomené srdce, stálo by to za to. Možná se ptáš, proč jsem celou tu záležitost držel v tajnosti, proč jsem nechával dveře pracovny po celá léta zavřené. Sám si nejsem úplně jistý. Nejspíš jsem se bál, že by mě mohli považovat za blázna, nebo do konce za šílence. Tenhle úkol jsem tedy přenechal tobě, Lauro. Žádám tě o jediné: pokus se o to. Doufám, že tvůj nový život představuje vše, co sis kdy přála, a že si najdeš nové přátele, s nimiž by ses mohla o své štěstí podělit. Nezapomeň, Lauro, že za stěnami Padovy existuje ještě jeden svět a stojí za to jej občas navštívit. Ještě jedna věc — na lavičce v parčíku naproti domu často sedává mladá dívka. Vypadá jako ztra cená duše. Moc jsem si přál, abych jí mohl nabídnout víc než jen pár milých slov. V dnešní době se bohužel pro starého muže jaksi nehodí zavést delší rozhovor
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227879