Styl knihy Ester je v zásadě tajnůstkářský. Nikdy nám nenabídne všechny důležité detaily. Víme sice, že královna vyzvala Židy k modlitbám, ale text modliteb nám Megila nesdělí. Víme, že Ester nařídila Mordechajovi, aby shromáždil šušanské Židy k trojdennímu půstu, ale nedočteme se proč. Půst není běžným nástrojem politiky, půst není aktivním činem. Jeho smysl je čistě náboženský. Proto se můžeme jen dohadovat o smyslu jednotlivých kroků a částí Esteřiny prosby. Megila začíná popisem honosné hostiny na dvoře krále Achašveroše. Události, které započaly při pitce vína, vedly postupně až k podpisu Hamanova výnosu. Komentátoři se proto domnívají, že primárním hříchem perských Židů byla sama jejich účast na králově hostině ve společnosti ostatních národů říše. Náprava pak vedla cestou půstu a shromáždění v synagogách ve výlučně židovském prostředí. Celý proces záchrany a vykoupení musí začít u lidí, v srdci národa. Tak tomu bylo i v případě východu z Egypta, kterému také předcházela příprava synů Izraele. Pražský Maharal ve svém komentáři ke knize Ester (Or Chadaš) vnímá veřejné shromáždění jako sjednocení jednotlivostí, aspektů a detailů. Když se měli Židé v Šušanu modlit, podle jeho názoru se nemodlil každý sám doma, ale všichni se sešli ke společné modlitbě. A pokud se lid shromáždí před Bohem do jedné entity (národa či obce), je možné to vnímat jako východ ze stavu roztroušenosti a jednotlivosti směrem k vyššímu celku, jako předobraz shromáždění národa rozesetého v exilu na jednom místě, jako prototyp vykoupení. Základním problémem šušanských Židů bylo jejich setrvávání v exilu, které sám Haman popisuje takto: „Je tu jeden národ rozptýlený a rozdělený.“ Pokud se jim pak podařilo se sjednotit a shromáždit, osvobodili se tím z pout vnitřních sporů a mohli společně vstoupit do bran záchrany. Než se Ester odhodlala předstoupit před krále, strávila tři dny v půstu a modlitbách. Ona a s ní všichni šušanští Židé. Délka půstu jistě nebyla zvolena náhodou. Tři dny jsou obecně v tradici považovány za dobu dostatečnou k tomu, aby se dospělo k vyřešení obtížné situace. Bůh netrápí Izrael déle než tři dny, než mu odpustí. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227445
Jen namátkou si připomeňme, že tři dny po obřízce (brit mila) zdvihl Avraham oči a uviděl přicházející anděly. Ani Josef nedržel své bratry ve vězení déle než tři dny. Po třech žíznivých dnech našli Židé na poušti vodu. Po třech dnech vyvrhla ryba proroka Jonu (Jonáš) na břeh. Megila nám sice nesděluje, jaká hnutí mysli vedla královnu k půstu, ale v apokryfních spisech (sfarim chiconiim) se dočítáme o modlitbě, která měla velmi osobní charakter. Nedivme se, Ester věděla, že předstoupit před krále může být velmi nebezpečné. Proto obracela své srdce k Bohu a modlila se: „Ty jsi můj Pán a můj Král, já jsem Tvá služebnice. Pomoz mi a zachraň mě, protože nemám jiného zachránce nežli Tebe v okamžiku, kdy na mne padá strach ze smrti.“ Ester věděla, že musí obměkčit krále Achašveroše a najít v jeho srdci dostatek dobra právě na místě, kde se dosud projevovala jen jeho pýcha a hanba a kde napáchal tolik zla. Věděla, že předstoupí před zlostného vládce a bude muset najít způsob, jak ho oslovit. Věděla, že bude muset obezřetně kličkovat mezi kapkami deště, aby se nedotkla královy pýchy, nerada by ho stavěla do role spoluviníka. „Prosím Tě, Bože, rozpomeň se na nás a shlédni na naše utrpení, Králi náš, Bože všemohoucí, dodej mi jistotu a sílu. Vlož mi do úst slova jemná, abych odvrátila zlobu lva, až před něj předstoupím, obrať nenávist v jeho srdci proti našim nepřátelům, aby byl zničen ten, kdo podněcuje k nenávisti.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227445
KAPITOLA SEDMÁ
Královna
VE VNITŘNÍM NÁDVOŘÍ Megilat Ester 5:1–5
Třetího dne se Ester oděla do královského oblečení a stanula ve vnitřním nádvoří královského paláce naproti královu paláci a král seděl v králově paláci na trůnu proti palácovým dveřím. A spatřiv král Ester, že královna stojí na nádvoří, vzbudila přízeň v jeho očích a král k Ester vztáhl zlaté žezlo a pak Ester přistoupila a dotkla se hlavy žezla. Král jí řekl: „Copak máš, královno Ester, a jaké máš přání, až do poloviny království ti bude všechno dáno!“ Ester však řekla: „Líbí-li se králi, ať dnes král s Hamanem přijdou k hostině, kterou jsem mu připravila!“ Král, aby splnil Esteřino přání, řekl: „Pospěšte, přiveďte Hamana!“ A král s Hamanem přišli k hostině, kterou připravila Ester.
V krátkém okamžiku se Ester zásadně proměnila ze submisivní ženy v odvážnou královnu. Když ji Mordechaj přesvědčoval, aby ihned zašla ke králi, vlastně po ní žádal radikální osobnostní proměnu. Ester měla vystoupit ze svého vnitřního světa a stát se samostatnou emancipovanou bytostí, aktivně se zapojující do vnějších událostí. A neměla být jen aktivní, měla dokonce přijmout spoluúčast na do jisté míry nečisté hře nečistými prostředky. Do této chvíle bylo možné tvrdit, že je v paláci držena proti své vůli, že byla násilím vržená do náruče krále. Nyní sama dobrovolně předstupuje před Achašveroše, a dokonce tak činí proti výslovnému a v celé říši všeobecně známému zákazu. Před úředníky a dvořany pak zve krále k hostině a ve svém rafinovaném plánu o účast žádá i Hamana. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227445