jako by jí ukazoval své špinavé prádlo. Snažila se na něj dívat Ujinýma očima, vidět v něm muže, který dokáže divy, muže světských potěšení, ale nešlo jí to. Vnímala tu lehkost bytí, tu radost, která tetičku Uju provázela v pracovní dny. Sama se takhle těšila, až po škole uvidí Obinzeho. Ale že tohle tetička Uju cítí ke generálovi, jí nepřipadalo v pořádku, měla pocit, že se Uju zahazuje. Olujimi, Ujin expřítel, byl jiný, dobře vypadal a měl sametový hlas; zářil z něj tichý glanc. Chodili spolu skoro celou vysokou a při pohledu na ně člověk viděl, proč k sobě patří. „Už mi lidsky nestačil,“ konstatovala tetička Uju. „Neměla sis v tom případě hledat spíš někoho lepšího než Olujimiho?“ zeptala se Ifemelu. Tetička Uju se zasmála, jako by to vážně byl vtip. V den převratu tetičce Uju zavolal generálův blízký přítel, jestli jsou spolu. Bylo cítit napětí; některé důstojníky už pozatýkali. Ne, tetička Uju s generálem není a neví, kde je… Utrápeně rázovala po schodech nahoru a dolů a volala tomu a onomu. K ničemu. Zanedlouho se jí začalo navalovat a nemohla popadnout dech. Její panika přerostla v astmatický záchvat. Lapala po dechu, třásla se, ve snaze píchnout si lék se jen bodla jehlou do ruky, přikrývku potřísnily kapky krve… Až nakonec Ifemelu odpelášila zabouchat na souseda, jehož sestra byla také lékařka. Nakonec se generál ozval, že mu nic není, že se převrat nezdařil a hlava státu je v pořádku. Tetička Uju se přestala klepat. Nadešel jeden z dvoudenních muslimských svátků. Nemuslimové v Lagosu každému, koho pokládali za muslima, často vrátným ze severu, přáli „veselý salláh“ a v televizi pořád dokola pouštěli záběry mužů porážejících berany. Generál tetičce Uju slíbil, že přijede. Měl to být první nepracovní den, který s ní stráví. Celé ráno v kuchyni dohlížela na Chikodili, čas od času něco hlasitě zazpívala; k Chikodili se chovala až příliš familiárně, až příliš ochotně se s ní smála. Když bylo konečně navařeno a dům voněl kořením a omáčkami, odešla se tetička Uju nahoru osprchovat. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226738
„Ifem, pojď mi prosím pomoct trochu se tam dole upravit. Oga tvrdí, že mu to vadí!“ zasmála se, načež se položila na záda, roztáhla a zvedla nohy, pod sebe si strčila starý bulvární časopis a Ifemelu se pustila do práce s holítkem. Když skončila a tetička Uju si zrovna natírala na obličej exfoliační masku, zavolal gene rál, že nakonec přijet nemůže. Uju, s pletí až na kruhy kolem očí kompletně pomazanou křídově bílou, smrtkovskou pastou, zavěsila, odešla do kuchyně a začala jídlo horečně přendávat do plastových krabiček, aby ho mohla zamrazit. Chikodili zmateně přihlížela, jak Uju škubá za šuplíky mrazáku a práská dvířky kredence. V jeden okamžik odstrčila hrnec s beninským rizotem a ze sporáku srazila kastrol s polévkou egusi. Když se žlutavě zelený sos roztékal po podlaze, jen vyjeveně koukala, jako by netušila, jak se to přihodilo. Obrátila se na Chikodili a zaječela: „Co civíš jako mumu? Dělej, utři to!“ Ifemelu přihlížela ze dveří. „Teti, křičet bys měla spíš na generála.“ Tetička Uju se zarazila a vypoulila rozzuřené oči. „Takhle mluvíš se mnou? Jsem snad nějaký tvůj vrstevník?“ A vystartovala po ní. Že by ji Uju dokázala udeřit, Ifemelu nečekala, ale když jí facka se zvukem, který jako by přicházel odkudsi z dálky, přistála na tváři, na níž se vzápětí vyrýsovaly otlaky ve tvaru prstů, nepřekvapilo ji to. Zůstaly na sebe hledět. Tetička Uju otevřela pusu, jako by se chystala něco říct, pak ji ale zase zavřela a odkráčela nahoru; obě věděly, že odteď se mezi nimi něco změnilo. Ten večer slezla Uju dolů až večer, když přišly na návštěvu Adesuwa a Uche. Říkala jim „kamarádky v uvozovkách“. „S kamarádkama v uvozovkách jdeme do salonu,“ prohlašovala s mdlým veselím v očích. Věděla, že se s ní přátelí jen proto, že je generálova milenka. Ale připadaly jí zábavné. Neodbytně ji navštěvovaly, debatovaly o nákupech a o cestování a zvaly ji na různé párty. Jak se jednou svěřila Ifemelu, bylo zvláštní, co o nich ví a co ne. Věděla, že Adesuwa vlastní nějaké pozemky v Abudže, které dostala, když chodila s hlavou státu, a že Uche jeden věhlasně bohatý Hausa koupil 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226738
v Surulere butik, ale už netušila, kolik má která z nich sourozenců, kde žijí jejich rodiče nebo jestli chodily na vysokou. Chikodili je pustila dovnitř. Měly vyšívané kaftany a výrazný parfém, po zádech jim splývaly čínské příčesky. Jejich rozhovor obestírala rázná protřelost, smály se úsečně a pohrdavě. Řekla jsem mu, že to musí koupit mým jménem. Věděla jsem, že ty peníze nepřinese, pokud neřeknu, že je někdo nemocný. Ne, o tom, že jsem si otevřela účet, neví. Mířily na oslavu u příležitosti salláhu na Victoria Islandu a přijely tetičku Uju vyzvednout. Chikodili přinesla na podnose krabici pomerančového džusu a vedle ní dvě skleničky. „Nechce se mi,“ oznámila jim Uju. „No tak! Proč zrovna teď?“ zeptala se Uche. „Přijedou velký zvířata,“ dodala Adesuwa. „Nikdy nevíš, jestli se s někým neseznámíš.“ „Já se s nikým seznamovat nechci,“ prohlásila tetička Uju. Nastalo ticho, jako by její slova rozcupovala jejich předpoklady jako vichřice, a každá z nich musela popadnout dech. Vždyť seznamovat se s muži, mít oči na stopkách bylo něco, o co usilovat měla! Měla to přece brát tak, že generál je pouhá varianta a vždycky je možné si polepšit. Nakonec jedna z nich, Adesuwa, nebo Uche, pravila: „To je ten levný džus! Ty už nekupuješ stoprocentní?“ Chabý vtip, ale zasmály se a nechaly tak napjatý okamžik odplynout. Když odjely, přišla tetička Uju k jídelnímu stolu, kde seděla Ifemelu a četla si. „Ifem, nevím, co to do mě vjelo. Ndo.“ Chytila Ifemelu za zápěstí, potom rukou téměř zadumaně přejela přes plastický název Ifemelina románu od Sidneyho Sheldona. „Musela jsem se zbláznit. Má pivní mozol, drákulovské zuby, ženu a děti a je starý.“ Tehdy si Ifemelu poprvé připadala starší než Uju, starší, moudřejší a silnější, a zatoužila, aby ji z tohohle prostředí mohla vyrvat, vytřást z ní zase to jasnozřivé já, které nebude vkládat naděje do generála, mořit se a holit se a nepřetrhne se, aby zlehčovalo jeho chyby. Takhle to být nemělo. Když Ife100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226738