Pomsta čarodějnic
„A co za to pan Jakub chce?“ „Nic, je to prý dárek k těm kapičkám,“ usmívala jsem se nevinně. „Lékárník byl vždycky dobrák,“ vrátila mi úsměv a mně se sevřel žaludek, až jsem se bála, zda nebudu zase zvracet. „Máte pravdu,... pokud tedy dovolíte, připravím vám léčivý nápoj, jak mě pověřil, poté musím jít.“ „Musíš mu vyřídit obrovské díky,“ to už nalévala do dvou hrnků horkou vodu, kterou hřála na rozpálené peci, přesně jak jsem jí řekla. Poté jsem k nim naoko klidně přistoupila a rozdělila do nich obsah velké lahvičky. Mezitím zašla Lidmila pro peníze za kapky, které mi vtiskla do ruky s drobnou odměnou pro mě. Pro jistotu jsem udržovala konverzaci do chvíle, kdy nápoj vychladl tak, že se dal vypít. „Musíte to vypít co nejteplejší... Snad vás to postaví na nohy.“ Žena podala hrníček manželovi, sama upila ze svého... trochu zkroutila ústa kvůli nepříjemné pachuti, ale pokračovala v pití do té doby, dokud nebyl prázdný. „Tak já už půjdu,“ vydala jsem se směrem ke dveřím. Namísto abych odešla, jsem pouze pootevřela na škvírku a vrátila se do kuchyňky. „Omlouvám se, zapomněla jsem tu lahvičku,“ kývla jsem na stůl. „Jistě, podám ti ji, počkej,“ řekla náhle udýchaná. „Teda ten 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226701