Právní vztahy k dřevinám
Respektována musí být ústavní102 (lidskoprávní) zásada, podle níž nikdo nesmí být dvakrát potrestán za tentýž skutek (zásada ne bis in idem). Klíčové je proto posouzení totožnosti skutku. Judikatura správních soudů dospěla k rozlišování tzv. skutku de facto a skutků de iure. Pro posouzení „idem“, tedy zda jeden skutkový děj (skutek de facto) je více skutků de iure, jsou rozhodující odlišné právní následky (tj. porušení či ohrožení různých chráněných zájmů). Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 6. 2015, čj. 6 As 106/2014 – 25 publikovaném pod č. 3251 Sbírky NSS 9/2015 srozumitelně vyložil posuzování, zda jde o různé skutky de iure. Pouze v případě, že ano, nastupuje otázka, zda je třeba vést společné řízení a aplikovat zásadu absorpční: „Závěr o totožnosti skutku totiž vylučuje aplikaci úpravy jednočinného souběhu a zásadu absorpce sankce podle § 12 odst. 2 zákona o přestupcích. Pokud stěžovatel jedním jednáním porušil či ohrozil jeden chráněný zájem, tedy se dopustil jednoho skutku de iure, nemohl se současně dopustit jednočinného souběhu s jiným skutkem de iure. Jednočinný souběh znamená, že pachatel správního deliktu jedním jednáním způsobí ohrožení či porušení více chráněných zájmů, tedy jedno jednání má více (různých) právních následků a dopustí se tím více skutků de iure. Posouzení „idem“, tedy totožnosti, nejen podle skutkového děje „jak proběhl o sobě“, ale i jeho právních následků, umožňuje odlišit, zda – i při existenci formálně odlišných skutkových podstat – došlo ke spáchání více samostatných skutků de iure, o nichž lze vést samostatná řízení (popř. společná řízení, umožňuje‑li to procesní úprava), nebo zda i při existenci více formálně odlišných podstat došlo ke spáchání pouze jednoho skutku, o kterém lze vést pouze jedno řízení; úvahy o společném řízení, ať už podle § 140 správního řádu nebo podle § 57 odst. 1 zákona o přestupcích, jsou v takovém případě vyloučeny.“ Podle ust. 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů „nejde o přestupek, jde‑li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů nebo o trestný čin“103. I zde ovšem platí, že klíčové je posouzení totožnosti skutku. Nejvyšší správní soud tak připustil souběžný postih přestupku kácení bez povolení podle ZOPK a majetkového trestného činu krádeže dřeva, neboť přesvědčivě vyložil, že nejde o stejný skutek (totožné nejsou ani následky, ale ani deliktně relevantní jednání). Souběh majetkového trestného činu a ekologického přestupku – Nepovolené kácení a krádež dřeva „Stěžovateli byla uložena pokuta za přestupek podle ustanovení § 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody a krajiny, kterého se dopustil tím, že bez povolení orgánů ochrany přírody pokácel 5 jasanů rostoucích mimo les. Objektem přestupku je společenský zájem na ochraně přírody a krajiny. Trestním příkazem byl stěžovatel postižen pro trestný čin krádeže, za odcizení dřevní hmoty. Objektem trestného činu krádeže je společenský zájem na ochraně majetku. (…) Přisvojit si dřevní hmotu pokácených stromů mohl stěžovatel i bez toho, že by se na pokácení stromů podílel. Nejedná se o totožnost skutku, protože nejde ani o totožnost jednání, ani totožnost následků.“ Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 6/2006 – 65 ze dne 29. 3. 2007
102
Srov. čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod „Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který byl již pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.“ Zásada zákazu dvojího trestání za tentýž skutek platí i pro postih správní.
103
Srov. také § 20 odst. 4 zákona č. 200/1990 Sb., podle nějž se do běhu prekluzivní lhůty pro projednání přestupku nezapočítává doba, po kterou se pro tentýž skutek vedlo trestní řízení podle trestního řádu, § 66 odst. 3 písm. b), § 71 písm. a), § 76 odst. 1 písm. g) zákona (Odložení věci, Postoupení věci, Zastavení řízení).
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226626