Finanční stráž v Čechách 1842–1918
k novému sboru automaticky převzati všichni, kdo již byli definitivně přijati jak k důchodkové stráži, tak k hraniční stráži, pokud o to měli zájem. Ti, kdo byli zatím ve zkušební čtyřleté lhůtě, v ní mohli pokračovat pro potřeby nového sboru, ale zkrácena byla jenom těm, kterým zbýval odsloužit její poslední rok. Ostatní ji museli absolvovat v plném rozsahu.295 To však byla situace, která se následně neopakovala. I ti nejmladší přijatí od předcházejících sborů na začátku, kteří měli velkou výdrž ve službě, se nedožili ani přelomu století. A jejich nástupci už se řídili pravidly stanovenými ve služební instrukci z roku 1843. V době vzniku finanční stráže v roce 1843 byla ještě značná část obyvatelstva Čech v právním postavení poddaného. Takový muž se ovšem nemohl stát členem finanční stráže. Tuto příležitost dostali pouze ti, kteří poddanými nebyli. Zároveň se vstupem do sboru ztratili pevné místo pobytu. Za oprávněné místo jejich výskytu bylo nadále považováno pouze jejich místo služební. Proto také nemohli spadat do pravomocí žádného v té době prvoinstančního soudu. Ani magistrátního, ani vrchnostenského. Pokud už bylo třeba postavit někoho z řad finanční stráže před soud ve smyslu jakéhokoliv policejního deliktu, pak to mohl být jedině soud krajský.296 Jinak řečeno v té době první instance ryze státního soudu, nezávislého na jakémkoliv soukromém subjektu. Po zrušení poddanství a v souvislosti se změnami, k nimž došlo od roku 1850, získalo možnost vstupu do finanční stráže podstatně širší spektrum mužů. Protože však zároveň neustala jejich rotace po různých služebních místech, měli nařízeno, že jako domovskou obec si musí ponechat tu z doby svého nástupu k finanční stráži a neměnit ji. To nepochybně zmenšilo administrativu. Ti, kdo odešli do výslužby z řad mužstva finanční stráže, byli v mnoha případech potenciálními příjemci nějaké sociální výpomoci. Na jednu domovskou obec však připadali nanejvýš jedinci, takže nezpůsobovali problém. A nestávali se tak zátěží ani pro místa, kde se nacházela oddělení, pokud tam zůstali žít jako penzisté. Každý z mužů ve sboru musel složit služební přísahu nejen na začátku služby, ale i při každém povýšení. Přísaha se skládala do rukou nejbližšího nadřízeného:
295
Tamtéž, § 7.
296
Tamtéž, § 244.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226398