skleněná lahvička husté zelené tekutiny. Odšpuntuješ korkovou zátku, přičichneš a málem se pozvracíš. Tekutina zapáchá stejně jako dech ošklivého zvířete, které dosud líže krev bývalého náčelníka Goraka. Usoudíš, že to budou sliny onoho stvoření. Pokud si chceš cokoliv z nalezených věcí vzít, zapiš si předměty do průvodní listiny. Pohlédneš na mrtvolu na zemi a napadne tě barbarská myšlenka, pomyšlení na odplatu za zhanobení těl dřevorubců. Chceš-li z Gorakovy hrudi vyříznout srdce a vzít si ho, můžeš to udělat (zapiš si předmět do průvodní listiny). Ovšem za tento nelidský čin si budeš muset odečíst 2 body reputace. Pokračuj na 290. 152 Schováváš se za zády kamenné sochy ubožáka Lanaela. Kdo mohl tušit, že samozvaný nejproslulejší zabiják bazilišků, se okamžitě stane obětí jednoho z nich? Strhneš ze zad batoh a prohrabeš jeho obsah. Nahmatáš držátko zrcátka a vytáhneš ho z batohu ven. V odrazu plochy zrcadla spatříš svůj vyděšený obličej. Pořád klopíš zrak k zemi, když se náhle u tvých nohou objeví ošklivá plazí hlava a do holeně se ti zaryjí baziliščí tesáky (ztrácíš 2 životní body). Vykřikneš bolestí, zavřeš oči a nastavíš zrcátko před sebe jako štít. Nevidíš, co se v následujících chvílích stane, můžeš se pouze dohadovat. Zrcátko v tvých rukách popraská a jeho střepy dopadají všude kolem. Další plazí útok nepřichází, odvážíš se otevřít oči. U tvých nohou stojí nová socha, samotný bazilišek. Kouzlo zkamenění díky zrcátku fungovalo i na samotného sesílatele. Zrcátko je nevratně rozbité (odepiš si předmět z průvodní listiny), nikdy už nevyzkoušíš jeho skutečné magické účinky. Rychle ze země sebereš Lanaelovy rubínové brýle a nasadíš si je. Svět kolem tebe zrudne. Díváš se na sochu, která ještě před chvilkou byla tvým společníkem, ústa má otevřena šokem z nepříjemného překvapení. Máš-li mrtvou a živou vodu, pokračuj na 203. Znáš-li kouzlo Proměna kamene v maso, pokračuj na 23. Prohledáš-li okolí baziliškova doupěte, pokračuj na 332. Nechceš-li se tu již nadále zdržovat, pokračuj na 310. 153 Nemáš pochybnosti, že skrývající se žena myslí své výhružky vážně, ale jsi pevně rozhodnut pokračovat dál. Co když zrovna ona neznámá ti dokáže pomoci s tvým pátráním? Přesto bude rozumnější seslat kouzlo, které let šípu zpomalí (odečti si příslušný počet životních bodů). Uděláš pár kroků vpřed, když znovu zaslechneš povolení napnuté tětivy a vzduchem se nese svist šípu, ovšem díky 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226359
účinku kouzla dokonale viditelný. Pomalu se přibližuje, letí ve výšce tvé hrudi, a když je několik palců před tebou, uhneš dráze jeho letu. Šíp neškodně proletí kolem a zabodne se do hlíny za tebou. Neviděná žena hlasitě zakleje a vystřelí další šíp. I s ním si hravě poradíš, dokonce stihneš vytáhnout zbraň a srazit ho v letu k zemi. Tentokrát se neznámá nezdržuje klením, vzduch už rozráží třetí střela. Letí přesně, neomylně směřuje k tvé hlavě. Natáhneš ruku, zachytíš střelu v letu a s úsměvem pak šíp zlomíš oběma rukama. Do nastalého zvuku natahované tětivy další ženský hlas vyštěkne povel: „To stačí! Přiveďte ho ke královně.“ Ze srdce ti spadne velký balvan, cítíš, že účinek kouzla právě vyprchal. Pokračuj na 288. 154 Svislé zorničky hadích očí se zalijí krví, zuby vodního hada vystříknou spršku jedu, který ti dopadne na hřbet ruky. Pak tělo hada zmizí pod hladinou. Rychle setřeš jed a prohlédneš si ruce, zda na nich nemáš otevřené rány. Zdají se být v pořádku. Vodní hadi bývají mnohem jedovatější než jejich suchozemští druhové, jed v otevřené ráně by byl tvůj konec. Nebezpečí pominulo, přesto zůstáváš ostražitý. Prám se rozpadl na několik kusů a dřevěné trosky plují po hladině. Posledních třicet sáhů ke břehu musíš doplavat. Úspěšně dosáhneš břehu, vylezeš po čtyřech z vody a tváří znaveně padneš do bláta. Oddychuješ a nabíráš síly, když se nad tebou ozve zastřený hlas: „To byla pěkná podívaná, příteli. Už jsem myslel, že tě ta obluda sežere.“ Zvedneš pohled a podíváš se do pichlavých očí neznámého muže. Zbytek tváře zakrývá černý šátek. Muž má dlouhé vlasy stejné barvy jako šátek, jehož barvu si nejspíš vybral záměrně. V ruce drží krátký meč, rozkročen v bojové pozici. Než meč zastrčí po pochvy, rozpoznáš v něm zbraň vězeňské stráže pevnosti Vargul. Pak ti podá ruku: „Neválej se v tom blátě, vstávej.“ V hlase má rozkazovačný tón. Pokračuj na 275. 155 Úlekem odskočíš od sarkofágu a sleduješ, jak se o jeho hrany zapřou bledé dlaně se štíhlými prsty. Upír se posadí a krouživými pohyby si začne protahovat ztuhlé krční svalstvo. Potom se plynulým pohybem vyhoupne ze sarkofágu a dopadne na nohy dva kroky před tebe. Z jeho upířího úsměvu se ti udělá mdlo. „Vidím, že mi Kagaan poslal další svačinku, je to spolehlivý služebník,“ pohlédne za tvá záda na mrtvého nekromanta, „a vidím, že naneštěstí znovu mrtvý. Spotřebuji spoustu sil, než ho znovu oživím, ale načerpám je z tvé krve. Lidská krev je 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226359
mnohem výživnější, než krev téhle podřadné rasy.“ Znechuceně se podívá na trpaslíka, který leží tváří k zemi. „Není úplně mrtvý, držím ho na nitce života desetiletí. A teď k němu přidám i tebe,“ s posledními slovy se na tebe vrhne. Rychlost jeho pohybů je nelidská. UPÍŘÍ KNÍŽE útok – 19 obrana – 17 OBRATNOST – 5 životní body – 24 Porazíš-li upířího knížete, pokračuj na 267. 156 Bratři souhlasně zamručí, když potvrdíš svou účast na lovu bílého jelena. „Dobře, nejdřív musíme toho všiváka vystopovat. Vrátíme se na místo, kde jsem ho včera zahlíd, zvířata často chodí po stejných stezkách.“ Navzdory své nižší inteligenci, se Darrel jeví jako zdatný stopař. Brzy objeví stopy, které skutečně patří jelenovi a podle velikosti to je značně velký samec. Darrel drží stopu jako ohař, sleduje ji opravdu pečlivě. Ta se nedrží přímého směru, takže se musíte prodírat hustými křovisky a zakopáte o výčnělky kořenů stromů. Zanedlouho se však Darrel zastaví a pokynem ruky zavelí k zalehnutí k zemi do travnatého porostu. Přiloží si prst na rty na znamení, abyste byli zticha. Opatrně rozhrne stébla trávy, které vám brání ve výhledu. „Vidíte? Říkal jsem, že jsem ho viděl,“ zašeptá. Několik desítek kroků před vámi je mezi stromy tůňka stojaté vody. U ní stojí majestátní bílé stvoření, hlavu má skloněnou k vodní hladině a pije. Všimneš si, že i parohy jelena jsou nádherně bílé. Zvíře občas zvedne hlavu a zastříhá ušima, to poslouchá zvuky okolí, zda mu nehrozí nějaké nebezpečí. Pokračuj na 137. 157 Rozhodneš se na chvíli zastavit a odpočinout si. Opřeš se o pahýl kmene stromu, který osaměle trčí ze země, a sleduješ nedalekou kupu obřího mraveniště. Palec velcí rezaví mravenci se pilně činí, na zádech nosí bílé hmyzí larvy, zdroj své obživy. Tvé rozjímání přeruší hrubé zakašlání. Otočíš se a spatříš nejsilnějšího muže, jakého jsi kdy viděl. Jeho tělo je samý sval, to můžeš snadno rozpoznat, protože je oblečen pouze v bederní kožešině. Na hlavě má naraženu přilbu a jednou rukou třímá monstrózní obouruční sekeru. „Nejseš moc ve střehu, skrč99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226359