Ano, mohl pracně vydělané peníze proměnit v pohodlnější existenci, jenomţe vytýčil si jiný cíl. Odmítal dlít v bahně jistoty a přízemnosti, slouţil kráse. A proto daroval Československé obci sokolské výsledky svého sběratelského snaţení. Ta pro ně připravila vhodné prostory v někdejším paláci Michnů z Vacínova v Tyršově domě na Újezdě. Karásek vymyslel pro nově vzniklou expozici označení Kargal, ale sokolové ji zcela zásluţně nazvali galerií Karáskovou. Návštěvníky těšila celých šestnáct let. Za druhé světové války se zavřela, aby byla znovu otevřena aţ po jejím konci, avšak to uţ zpívala labutí píseň. Karásek opustil svět tři roky poté, skonal nepovšimnut a bez pompy. Do poslední chvíle zůstal jemným aristokratem, který těţko mohl nosit transparenty na komunistické demonstrace. Dnes jeho vzácnou sbírku ukrývá archiv Památníku národního písemnictví, čímţ se za Karáskovým počinem definitivně zavřela voda. Věrný přítel a ochránce mladých básníků se postupně vytratil z naší paměti a jeho vznešený duch se krčí v učebnicích. Karásek kdysi prohlásil o Zdence Braunerové, ţe byla nesmírně originální bytostí. Totéţ by se ale slušelo říct o něm. Jen do těch hospod měl asi chodit častěji. Inu v Čechách platilo a platí: Kdo chce s vlky výti, musí s nimi býti.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226355