KNIHA PRVNÍ
98
kapky, omývající spadané kameny v příkopu!… Papír padá s línou, váhavou ladností, tone v jícnu temnoty jako krásná vzpomínka; a teď kop! buch! a znovu kop! a tři měkké šedé balvany přepadávají přes okraj a letí hluboko dolů do tmy, až se konečně ozve měkké sklíčené žuchnutí. Po dokončené práci ztrácí Hanumán zájem, štrachá se pryč k nějakému vzdálenému vrcholku svého království a začíná vyviklávat kámen. … Zatím, dole pod ním, můj otec spatřil, jak z temnoty vystupuje groteskní postava. Nic netuše o katastrofě, která se odehrála nahoře, pozoruje netvora ze stínu své zřícené komnaty: tvora v odrbaných volných kalhotách s démonickou ozdobou ve vlasech, papírovou ďábelskou maskou, která má na každé straně šklebící se obličej… vybraný zástupce Rávanovy bandy. Výběrčí. S bušícími srdci se tři podnikatelé dívají, jak přízrak, který jako by vypadl z venkovanovy noční můry, mizí do schodišťové šachty vedoucí k odpočívadlu; a po chvíli, v tichu prázdné noci, slyší ďáblovo nefalšované lidské klení. „Mátijebové! Eunuchové zavšivení!“… Nic nechápou, jenom vidí, jak se jejich bizarní tyran objevuje, řítí se do tmy, mizí. Jeho kletby… „Sodomiti oslů! Synové sviní! Hovnojedi!“… se nesou ve větru. A oni teď kráčejí nahoru a jejich duše propadají zmatku; Bhatt nachází cáry šedé tkaniny; Mustafa Kamál se sehne k zmuchlané rupii; a možná, ano, proč ne, můj otec zahlédne koutkem oka temnou siluetu rozčilené opice… a začínají tušit. A vzápětí jejich úpění a Bhattovy pronikavé kletby, které jsou ozvěnami ďáblových nadávek; a ve všech jejich hlavách zuří mlčenlivá bitva: peníze nebo gódám nebo gódám nebo peníze? Podnikatelé uvažují, v tiché panice, o této ústřední hádance – jenomže, i když ponechají peníze v plen lidem a psům, jak zarazí žháře? –, a nakonec je, aniž mezi nimi padne jediné slovo, přesvědčí neúprosný zákon peněžní hotovosti; chvátají po kamenných schodech, po trávě, polozřícenými branami a dobíhají – HLAVA NEHLAVA! – k příkopu a začínají cpát rupie do kapes, hrabou chňapou nabírají, nedbají na kaluže moči a shnilé ovoce a navzdory veškeré pravděpodobnosti věří, že dnes v noci – snad z boží milosti – právě dneska v noci nedá banda průchod své slibované pomstě. Jenomže, samozřejmě… … Jenomže, samozřejmě, věštec Rámrám se ve skutečnosti nevznášel ve vzduchu, patnáct centimetrů nad zemí. Matčin výkřik utichl; zaostřila zrak a všimla si malé poličky vystupující ze zdi. „Laciný trik,“ řekla si v duchu a dodala: „Co tady dělám, v téhle Bohem zapomenuté díře spících supů a krotitelů opic? Mám čekat, až se dozvím kdovíjakou hloupost od gurua, který levituje na dřevěné poličce?“
rushdie-deti1.p65
98
14.8.2009, 13:00
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226345
MNOHOHLAVÍ NETVOŘI
99
Amína Sináíová však nevěděla, že se – podruhé v historii – chystám dát o sobě vědět. (Ne: nemyslím tím toho falešného pulce v jejím břiše: myslím tím sebe, ve své dějinné roli, o níž psali předsedové vlády: „… je v jistém smyslu zrcadlem nás všech.“ Tu noc působily velké síly; a všichni přítomní měli za chvíli zakusit jejich moc a svůj strach.) Bratránkové – jedna až čtyři – stahující se do dveří, jimiž prošla dáma s tmavou pletí, přivábení jako můry ke svíčce jejího skřeku… tiše ji sledovali, když přistoupila, vedena Lifáfou Dásem, k pochybnému hadači, údajnému napravovači, zaříkávači kober a krotiteli opic. Šepot dodávající odvahu (ozvalo se za hrubýma rukama také chichotání?): „Ó, vyloží vám překrásný osud, sáhibo!“ a „Dělej, bratránku, paní čeká!“… Ale čím je ten Rámrám? Kramářem, tuctovým chiromantem, dárcem příznivých předpovědí hloupým ženským – anebo skutečným věštcem, který v ruce třímá klíč? A co Lifáfa Dás: viděl v mé matce ženu, kterou lze uspokojit šestákovým šarlatánem, nebo viděl hlouběji, do podzemního nitra její slabosti? – A když přišla ta věštba, byli bratránkové také jako omráčení? – A ta pěna u úst? Co říct na to? A je pravda, že matka, pod vyšinujícím vlivem toho hysterického večera, ztratila nad sebou vládu – cítila, jak jí uniká do nasákavé houby stinného vzduchu na schodišti – a vstoupila do stavu vědomí, v němž se cokoli mohlo stát a v cokoli mohlo uvěřit? A existuje ještě jedna, strašnější možnost; ale dříve než vyslovím své podezření, musím vylíčit, co možná nejvěrněji navzdory téhle filmové cloně dvojznačností, co se doopravdy stalo: musím vylíčit matku, jak nastavuje dlaň k přicházejícímu hadači, oči doširoka otevřené a nemrkající jako mořská pražma – a bratránkové (se smíchem?): „Čeká vás pohádková věštba, sáhibo!“ a „Tak mluv, bratránku, honem!“ – jenomže clona znovu houstne, a proto si nemohu být jistý – začal jako prachsprostý komediant a prošel banálními konjugacemi čáry života a čáry srdce a dětmi, z kterých budou milionáři, zatímco bratránkové provolávali slávu: „Bravo, bravo!“ a „Věštíš jako hotový mistr, járá!“ – a změnil se potom? – ztuhl Rámrám – vyvracel oči, dokud se neukázalo bělmo, které bylo bílé jako vaječné bílky – zeptal se, hlasem divným jako zrcadlo: „Smím se, paní, dotknout toho místa?“ – bratránkové ztichli jako spící supi – a odpověděla má matka stejně podivně: „Ano, smíte,“ a věštec se tedy stal teprve třetím mužem, který se jí v životě dotkl, nepočítám-li členy rodiny? – a stalo se v té chvíli, že mezi buclatými prsty a mateřskou pokožkou přeběhl krátký ostrý elektrický výboj? A obličej mé matky, která je vyděšená jako králík, sleduje proroka v kostkované košili, jak začíná kroužit, oči stále jako bílky, vsazené do jemných rysů jeho tváře; a na-
rushdie-deti1.p65
99
14.8.2009, 13:00
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226345
KNIHA PRVNÍ
100
jednou se celý roztřese a znovu se ozve ten podivný vysoký tón, když jeho rty opouštějí slova (také ty rty musím popsat – ale později, protože teď…): „Syn.“ Ztichlí bratránkové – opice na řemíncích, které přestávají vřeštět – kobry svinuté v koších – a kroužící jasnovidec, který si uvědomuje, že jeho ústy mluví historie. (Bylo to tak?) Začíná: „Syn… a jaký syn!“ A pak to přichází: „Syn, sáhibo, který nikdy nebude starší než jeho otčina – ani starší, ani mladší.“ A nyní na zaklínače hadů, krotitele munga, napravovače a majitele kinetoskopu padá skutečně strach, protože ještě nikdy neslyšeli Rámráma takhle mluvit, když pokračuje zpěvavým, pronikavým tónem: „Budou dvě hlavy – ale vy uvidíte jenom jednu – budou kolena a nos, nos a kolena.“ Nos a kolena a kolena a nos… dobře poslouchej, Padmo; ten člověk se ani jednou nespletl! „Noviny ho budou slavit, dvě matky se o něj dělit! Kolaři ho budou vzývat – lidské davy zatracovat! Sestry vypláčou si oči, had se rozvine a stočí…“ Rámrám krouží stále rychleji, zatímco čtyři bratránkové mumlají: „Co se děje, bábá?“ a „Bože, Šivo, stůj při nás!“ Zatímco Rámrám: „Do prádla se půjde schovat – hlasy v hlavě následovat! Zmrzačí ho kamarádi – vlastní krev ho ale zradí!“ A Amína Sináíová: „Co tím myslí? Nerozumím – Lifáfo Dási – co to do něho vjelo?“ Avšak Rámrám Séth víří s vyvrácenýma očima kolem její strnulé postavy a neúprosně pokračuje: „Plivátko ho omráčí – doktoři pak zmrzačí – džungle zahubit ho zkusí – šamanům ho vydat musí! Vojáci ho budou pražit – tyrani před koncem smažit…“ Zatímco Amína žádá vysvětlení a bratránkové jako šílení třepetají rukama v bezmocném děsu, protože cosi jim vzalo vůli a nikdo se neodvažuje dotknout se Rámráma Sétha, který víří k vyvrcholení: „Bude mít syny a nebude mít syny! Zestárne dřív, než bude starý! A zemře dřív… než bude mrtvý.“ Bylo to tak? Je pravda, že Rámrám Séth, zničený tím, že jím projela síla větší, než jakou vládl sám, padl vzápětí jak podťatý na zem a od úst mu začala jít pěna? Byla mu mezi cukající zuby vražena hůl krotitele munga? Řekl Lifáfa Dás: „Bégam sáhiba, musíte jít, prosím vás: náš bratránek onemocněl“? A nakonec se ozývá zaříkávač hadů – nebo muž s opicí, nebo napravovač, anebo dokonce Lifáfa Dás od kinetoskopu na kolečkách: „Řekl toho víc, než je zdrávo. Náš Rámrám to dneska s tím věštěním zatraceně přehnal.“ Po mnoha letech, v čase její předčasné senility, když se z její minulosti vynořily všelijaké přízraky a tančily jí před očima, spatřila matka ještě jednou muže s kinetoskopem, jemuž zachránila život ohlášením
rushdie-deti1.p65
100
14.8.2009, 13:00
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226345