96
Francie proti Evropě
Armádní trén byl zrušen, počínaje rokem 1793 přestaly armády na tažení tábořit ve stanech (kvůli jejich nedostatku) a nocovaly pod širým nebem, s představitelným dopadem na výstroj a výzbroj. Optimálním tábořením v obdobích klidu a v zimě byly boudy pro osm až deset mužů, částečně zapuštěné do země, se střechou pokrytou drny, v nichž byla polní lůžka a topeniště. V těchto podmínkách a při teh dejších možnostech hygieny v poli vyhlíželo vojsko značně zuboženě, trpělo zejména v zimě, což vše se odrazilo jak na nemocnosti (všeobecně), tak na morálce (místy). Zrušení trénu však mělo i jeden kladný důsledek – enormně zvýšilo strategickou i taktickou pohyblivost francouzských armád. Vojáci přitom už neměli nárok na podíl z kořisti jako dříve – revoluční ideologie kořistnictví pranýřovala, bylo i v rozporu se zájmem republiky: armáda, která chce šířit revoluční myšlenky o volnosti, rovnosti a bratrství, nemůže zároveň olupovat obyvatelstvo obsazených území o potraviny… Dobytým městům se ovšem ukládalo tradiční výkupné či výpalné, které si však armáda neponechávala, nýbrž odesílala je do Paříže. Největší pohromou byl trvalý nedostatek obuvi, který byl dokonce příčinou toho, že některé jinak dobře připravené a smysluplné operace nemohly být dotaženy do konce. Kromě jednorázových objednávek byla sice všem ševcům v celé zemi zákonem ze 4. 3. 1793 uložena i trvalá povinná kvóta výroby předpisových bot pro pěchotu (2 páry každých 10 dní), ale vzhledem k nedostatku kvalitních materiálů a někde i pracovních sil dodávky nepřetržitě vázly, a odevzdané boty navíc leckdy neprošly při poměrně důsledné kvalitativní přejímce. Tato celková a prakticky všeobecná materiální nouze se táhla několik let, mnohem déle než velká hospodářská krize z let 1792–1794. Ještě koncem roku 1796 psal francouzský generál Kléber z Německa: „Kdyby na nás nepřítel zaútočil, nemáme proti němu koně ani děla,“ na podzim roku 1799 hlásil generál Masséna: „Rýnská armáda je pouhým stínem armády; má šestkrát víc generálů, než je třeba… Žold nebyl vyplacen už déle než dva měsíce; vojáci jsou rozedraní…“ Byla i důsledkem celkového nedostatku financí vlivem bídných vý sledků ve výběru daní a chaotického hospodaření s tím málem, které se podařilo vybrat. Ke všemu se v roce 1793 začalo nedostávat i pušek
Francie_tisk.indd 96
28. 11. 2016 9:50:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226247
R o k 17 9 3 : p r o t i v š e m
97
– většina ze 700 000 pušek v královských zbrojnicích zmizela za rok na bitevních polích.
Lazare Nicolas Marguerite Carnot
V této situaci zasáhl Carnot. Dokázal se svým týmem obdivuhodně mobilizovat průmyslovou výrobu: v blízkosti hranic vznikaly arzenály, stávající zbrojovky na ruční zbraně se pod přísným dohledem rozjely naplno (Tulle, Saint-Étienne, Klingenthal…) a bylo postupně založeno 18 dalších. Počáteční hlavní úloha místních úřadů při organizaci výroby a zásobování armády byla zatlačena do pozadí ve prospěch vytvořené ústřední komise pro výrobu zbraní a prachu (únor 1794). Do zbrojní výroby se zapojili i vědci: matematik Gaspard Monge jako ředitel zbrojovek reorganizoval metalurgii a zpětinásobil výrobu munice; před revolucí existovaly čtyři slévárny děl s roční produkcí 900 děl, začátkem roku 1795 jich bylo 30 s roční produkcí 13 000 děl; chemik Claude Berthollet vzkřísil výrobu střelného prachu
Francie_tisk.indd 97
28. 11. 2016 9:50:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226247
98
Francie proti Evropě
a z počáteční produkce 3 milionů liber ročně zakrátko dosáhl 17 milionů liber ročně (1 libra = 0,454 kg). Carnot přál i technickému pokroku. Objevily se pozorovací balony a 2. 4. 1794 vznikla vojenská vzduchoplavecká kompanie čili první jednotka vzdušných sil na světě, začal fungovat optický telegraf… Na druhé straně se z více důvodů nikdy nepodařilo uspokojivě zásobit armády oblečením, obuví a proviantem. K financování a zásobování sice byl použit výtěžek z majetku konfiskovaného emigrantům, rekvírovalo se ve městech (například 20 000 košil v Marseille, 10 000 párů bot ve Štrasburku, všechny boty v Lyonu…), dekretem se nařídilo odevzdání jedné osminy všech vepřů chovaných ve Francii atd., ale to vše nestačilo a nedokázalo napravit laxnost civilních dodavatelů i vojenské intendantury. Carnot totiž mimo jiné zrušil stálé armádní sklady proviantu, takže armády se při neschopnosti a zlodějně armádní správy byly posléze mnohde nuceny zásobovat samy a vrátit se k dávnému systému „válka živí válku“. Vojákům se při vší té bídě nedostávalo ani morální odměny: veškerá vyznamenání monarchie byla zrušena jakožto nežádoucí privilegia, nová nebyla z téhož důvodu zavedena. Příkladný čin na poli válečném byl nanejvýš hlášen do Paříže Konventu, který jej dle vlastní úvahy citoval v některém svém výnosu nebo proklamaci a opis příslušné pasáže pak byl zaslán „vyznamenanému“. Závěrem lze vyslovit názor, že Francouzská revoluce ve svých počátcích nebyla dobou rozvoje vojenského umění. Zejména o ucelené strategii nebylo zpočátku možno mluvit, kvůli čistě vojenským aspektům i sporům generálů a nejvyšších politických činitelů se ji nepodařilo ani pořádně formulovat. V prvních dvou letech byla při iniciativě nepřátel diktována hlavně imperativem obrany čili udržením vlastního a později získáním a exploatací momentálně obsazeného území, včetně tradičního obléhání pevností zcela v přetrvávajícím duchu válčení 18. století, nikoli základním cílem zničení nepřátelských sil, na jehož realizaci s armádami převážně nevycvičených dobrovolníků nebylo možno pomýšlet. Stanovený konečný strategický cíl války, tj. export revoluce a svržení cizích despotů sice byl proklamován, ale v tehdejších podmínkách byl naprosto nereálný. Neexistovala větší
Francie_tisk.indd 98
28. 11. 2016 9:50:18 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226247