s. 164–172, Živa 7 (1893), s. 193–198. Autor uvedené studie odmítá, že by darwinismus byl překonaný. Na konci díla nacházíme velmi zajímavé tvrzení: Vývoj ten nebyl čistě mechanický, nýbrž spravoval se zákonitostí vrozenou živé organické plasmě prvorodé. Odkud tato zákonitosť a odkud vůbec vyprýštily se prameny života, toť záhada, která patří na jiné pole a u které úloha přírodovědce se končí.262
Povšimněme si, že Čelakovský se zdráhá hovořit jako přírodovědec o původu prvního živého organismu. Odmítá také rozvažovat nad tím, odkud se vzaly zákonitosti, jimiž se evoluce řídí. Český přírodovědec zde projevuje velkou metodologickou kázeň, a nechce proto vstupovat na pole filosofie. Zdá se, že zde stojíme před příkladem metodologického agnosticismu, protože botanika se přece na svém vlastním kompetenčním poli s podobnými dotazy vyrovnávat nemůže. Jak uvidíme níže, tento metodologický agnosticismus však u Čelakovského zřejmě nevedl ke skutečnému agnosticismu jako životnímu postoji, tedy k agnosticismu existenciálnímu. Další příspěvky autora tohoto jména, jedná se o J. L. Čelakovského staršího, uvedené hodnocení potvrzují. Jelikož se ale zmíněné publikace vztahují přímo k otázce vzniku-stvoření člověka a nadto se nacházejí i v jiných periodikách, hovoříme o nich níže.263 3.3 S předchozími publikacemi tematicky zřetelně souvisí monografie: L. J. Čelakovský: Rozpravy o Darwinově theorii a vývoji rostlinstva, Praha: F. Bačovský, 1894. Dílo jsme nekonzultovali. 4. F. Mareš: Evoluce a boj o život, Živa 5 (1891), s. 150–156. Tato stať je opravdu velmi zajímavá, protože český biolog a zastánce darwinismu se srov. A. Štolc: Čelakovský Ladislav, syn, in: Ottův slovník naučný…, VI, s. 583. Působil jako docent na Technické vysoké škole v Praze, byl ovšem specialistou v oboru botaniky a profesorem rostlinné fyziologie. Hlavní dílo: L. Čelakovský (nejmladší): České myxomycety, Praha: V komissích Fr. Řivnáče, 1890. Jedná se o jeho disertační práci, která vyšla rovněž v německé verzi. Ve skutečnosti je ale v případě titulu článku v textu nad čarou označení „junior“ míněno vzhledem k literátovi F. L. Čelakovskému, a proto je to jen poněkud jiné označení velkého botanika J. L. Čelakovského, který byl otcem L. Čelakovského. 262/ L. J. Čelakovský: O zákonech fylogenetického vývoje rostlinstva…, s. 198. 263/ Srov. níže, 3.2, pol. 7.1.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226157
zde vyjadřuje k problematice poměru víry a evoluce, zejména pak k otázce vzniku-stvoření člověka, překvapivě zajímavým způsobem. Z uvedeného důvodu spis podrobněji představíme v rámci druhého oddílu třetí kapitoly této monografie.264 5. Následující příspěvek si zasluhuje zmínku přinejmenším kvůli jménu svého autora: Jan Nepomuk Woldřich265: O nejstarším živočišstvu zeměkoule, Živa 9 (1895), s. 257–261. Pisatel pojednává o problematice vzniku života z hlediska geologie a paleontologie. Podle jeho mínění život nešel kupředu rovnoměrně, neboť geologický záznam svědčí spíše o tom, že evoluce se odehrávala skokově.266 6. Alois Mrázek267: O nauce vývojové, Praha: J. Otto, 1907.268 Kniha vznikla z univerzitních skript. Jejím účelem je podat informaci o labyrintu protichůdných názorů. Autor ale nejprve vykládá podstatu descendenční teorie. Názory byly v oné době velmi protikladné, jedni vývojovou nauku velebili jako nejsmělejší výplod lidského ducha, jiní tvrdili, že je nepodložená a bezcenná. Autor pak rozebírá názory mechanicistů a neovitalistů. Následně se diskutuje o paleontologických dokladech ve prospěch evoluce. Evoluční teorie je hodnocena jako pokus na jednom základě porozumět rozmanitosti organického života. 7.1 Rok 1909 přinesl sté výročí od Darwinova narození a také padesáté výročí od vydání jeho díla o vzniku druhů. Zmíněné výročí bylo pohnutkou vzniku 264/ Srov. níže, 3.2, pol. 8. Na tomto místě čtenář nalezne také základní údaje k Marešově osobě. S otázkou pojímání evoluce souvisí také článek: F. Mareš: Mechanism a mysticism, Živa 6 (1897), s. 165–172, Živa 8 (1897), s. 232–238, Živa 10 (1897), s. 298–306. 265/ Tento autor učebnice geologie, geolog, archeolog a paleoantropolog se narodil 15. 6. 1834 ve Zdíkově a zemřel 3. 2. 1906 v Praze. Nejprve působil jako středoškolský profesor a v letech 1893–1905 jako vysokoškolský profesor geologie a paleontologie na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze. Woldřich Jan Nep., in: Ottův slovník naučný, XXVII, Praha: J. Otto, 1908, s. 282–283. 266/ Srov. J. N. Woldřich: O nejstarším živočišstvu zeměkoule…, s. 259. 267/ Autor byl profesorem pražské univerzity v oboru zoologie, narodil se dne 19. 6. 1868 v Příbrami a zemřel dne 26. 11. 1923. Srov. Mrázek Alois, in: Ottův slovník naučný, XVII, Praha: J. Otto, 1901, s. 818–819. 268/ Srov. Redakce: Recenze – Profesor Alois Mrázek, O nauce vývojové, Živa 1 (1908), s. 6.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226157
několika studií.269 Vzhledem k výše uvedené recenzi Rádlova díla, není jistě náhodou, že první „hodnotitel“ Darwina byl Bohumil Němec270: Darwinova činnost přírodovědecká, Živa 4 (1909), s. 97–102. Němec představuje v kostce Darwinovo dílo a v závěru konstatuje: Ať soudí kdo o Darwinově činnosti jakkoliv, tolik mu nelze upříti, že ve všech oborech zanechal po sobě památku velikou.271
Jak vidno, Němec choval k Darwinovi nepokryté sympatie, nemůže však zastřít, že v jeho době byl v odborné veřejnosti první darwinismus podrobován kritice. 7.2 E. Rádl: Přijetí Darwinovy theorie v Anglii, Živa 5 (1909), s. 138–141. Rádl zde zkoumá, jak byla Darwinova kniha o vzniku druhů přijata ve své době v Anglii, a konstatuje, že se nesetkala s žádnými obtížemi. Velmi zajímavé je tvrzení, podle něhož Darwin byl přesvědčen o vzniku člověka vývojem již v roce 1859, nechtěl to ovšem v onom roce ještě napsat otevřeně, aby se jeho dílo nesetkalo s odporem. Darwinův postoj v roce 1859 jasně dokládá, že otázka evoluce v oblasti fauny a flóry je těsně spjata s problematikou vzniku člověka evolucí, zároveň však je třeba obě otázky také dobře rozlišovat. Mezi odpůrci Darwinovy teorie jsou zmiňováni: High Church Party a anatom Richard Owen. 269/ Pouze pro úplnost připomínáme: O. Völker: Dnešní stav darwinismu, Živa 5 (1909), s. 129–136. Východiskem je kniha: V. L. Kellogg: Darwinism today, New York, 1908, takže máme v rukou velký výtah, případně recenzi. Jedná se o věcné vyhodnocení stavu darwinistického bádání a věrohodnosti této teorie v prvním desetiletí 20. století. Neregistrujeme zde žádné útoky proti náboženství. 270/ Bohumil Němec byl ve své době zastáncem Darwinových idejí, jak se sluší na žáka L. Čelakovského. Svým významem ale tato osobnost překračuje hranice botaniky. Narodil se dne 12. 3. 1873 v obci Prasek ve východních Čechách a zemřel dne 7. 4. 1966 v Havlíčkově Brodu. Studoval zoologii a botaniku na pražské univerzitě. Jeho habilitace na pražské univerzitě proběhla v roce 1899, profesorem byl jmenován v roce 1907. Specializoval se na anatomii a fyziologii rostlin. B. Němec byl děkanem na Přírodovědecké fakultě a také rektorem české univerzity v Praze. V letech 1918–1920 byl poslancem parlamentu, v letech 1920–1929 působil jako senátor. Po určitou dobu redigoval časopisy Živa a Vesmír (druhá řada, od roku 1923), od roku 1933 byl šéfredaktorem Ottova slovníku naučného. V roce 1959 založil časopis Biologia plantarum. Po roce 1945 a hlavně po roce 1948 byl režimem na určitou dobu odsunut do ústraní. Má velké zásluhy o rozvoj botaniky u nás, je autorem několika set odborných prací, v nichž předkládá také nejeden objev mezinárodního významu. Srov. L. Nátr: Bohumil Němec, profesor anatomie a fyziologie rostlin Univerzity Karlovy, viz kfrserver.natur.cuni.cz. Srov. také: Němec Bohumil, in: Ottův slovník naučný, XXVIII, Doplňky, Praha: J. Otto, 1909, s. 990. 271/ B. Němec: Darwinova činnost přírodovědecká…, s. 102.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226157