se vysvobodit z pasti, kterou na mě nastražil Teren Santoro ve snaze přinutit mě zradit své nové přátele. Udělala jsem chybu. Důvěřovala jsem příliš mnoho a příliš málo zároveň. Ale u bohů, tolik jsem se snažila. Dala jsem do toho všechno. Vždycky jsem dělala, co jsem mohla, a přesto to nějak nestačilo. Všem bylo jedno, co dělám. Pokaždé se ke mně obrátili zády. Proč já nedokážu být taková? Proč já nemůžu být otec, který odmítá lásku své dcery? Proč já nemohu být hlavní Inkvizitor, který rád přilíží, jak jeho prosící oběti hoří u kůlu? Proč já nemohu být tím, kdo se stane přítelem osamělé, ztracené dívky, a pak ji odvrhne? Proč já nemohu být tím, kdo udeří jako první, kdo udeří tak nečekaně a s takovou zuřivostí, že se moji nepřátelé přikrčí hrůzou při pouhém pomyšlení, že by na mě zaútočili? Co je tak skvělého na tom, být dobrý? Jeden z žoldáků mi pohlédne do očí. „Bílá vlčice,“ vypraví ze sebe šeptem. Hledím do jeho velkých očí. To, že poznal moji moc a zná mou přezdívku, by mě dříve vyděsilo – někteří se dozvědí, že jsem byla tady, a mnozí po mně půjdou. Ale já se nebojím, vůbec ne. AB vědí, kdo tohle udělal, a aB se zpráva o tom donese do Kenettry. „Můžu ti dát víc, než ti kdy dal on,“ řeknu a kývnu k tělu Nočního krále. Nad námi se ozve hvizd. Prudce zvednu hlavu a uvidím Magiana sedět na vrcholku zdi. Zamračí se a pak nám hodí lano. Sotva si stihnu zakrýt obličej pažemi, než mě jeho konec zasáhne. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226045