systémy, nemocnicemi a dalšími poskytovateli základních služeb. Představa byla taková, že se kola budou otáčet hladce, koordinovaně a vůz se bude pohybovat vpřed, místo aby mu spadla z os, kdykoliv cesta začne být hrbolatá. Navzdory radostným řečem o spolupráci, soupeření mezi různými subsystémy jednotlivých součástí vlády pořád přetrvávalo. SIOC a NOS se přetahovaly o finanční prostředky, a tudíž soutěžily mezi sebou. Brenneman to pochopil velmi brzo, což byl důvod, proč na dnešní poradě mělo hlas pouze SIOC. To ovšem neznamenalo, že by NOS neposkytlo své značné prostředky k řešení situace kolem útoku na Kongresové centrum. Středisko pro sledování sociálních sítí neboli SNMC* patřící NOS bylo umístěno v prvním patře ve velké, nevýrazné místnosti s řadami počítačových stanic podél uliček. Jednotka, zřízená v roce 2008, sledovala sociální sítě a další veřejné webové stanice a pátrala po informacích souvisejících s činností teroristů. V souladu s ústavou zaručeným právem na soukromí mělo NOS zakázáno zřizovat falešné uživatelské účty a omezovalo se jen na používání veřejně dostupných vyhledávacích programů a prohlížečů. Nicméně jeho webové platformy byly konfigurovány tak, aby projížděly provoz na Internetu a vytahovaly potenciálně zpravodajsky cenná sousta. Ze sociálních sítí se největší pozornosti dostávalo Facebooku, Twitteru a v trochu menším rozsahu Myspace – s jejich jednotlivými 800 000 000 uživateli měsíčně – i když existovala spousta jiných osobních nebo profesionálních websitů, od Plaxo po LinkedIn, které znamenaly miliony dalších uživatelů. Také byly shromažBovány, tříděny a analyzovány útržky informací z blogů, novinových stránek a on-line diskuzních fór, které mohly v hantýrce NOS přispět k „vnímání situace a vytvářet společný operační obraz“ určité hrozby nebo události. V den útoku na baltimorské Kongresové centrum si důstojníci Dick Siegel a Clare Karlová, mající službu na MVB od * Social Network Monitoring Center
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226040
10.00 do 17.30, domlouvali společnou cestu autem na předměstí v okrese Arlington, kde oba bydleli. Pracovníci směny 17.30 až 01.00 právě začínali přicházet do práce. Vyměnili si se svými denními protějšky rychlý, neosobní pozdrav. Všechny směny se dělily o stoly, což znamenalo, že na nich nebyly žádné osobní věci a přispívalo to ke sterilitě místnosti, která už byla stejně zaměřená na pracovní činnost. Řídit měl Siegel a právě se chystal vzít si ze stolu mobil, když počítač třikrát cinkl, což ho upozornilo na „situaci“. Podíval se na ten ze svých tří monitorů, co stál nejvíc vlevo a sloužil pro obecné použití, a uviděl červené okénko upozorňující na „poplach“. „Něco mám,“ ohlásil Karlové, která už viděla, jak si ostatní důstojníci kontrolují nejnovější informace. Postavila se za Siegela, jenž se nakláněl nad klávesnicí. „Doufám, že to není nic důležitého,“ poznamenala. „Musím stihnout zápas v tee-ballu.“ „Myslím, že hrajeme proti vám,“ poznamenal Siegel. Po tom, co do NOS dorazily první zprávy o útoku, začaly prosakovat informace z Kongresového centra. Automatické softwarové aplikace, neboli weboví roboti SNMC, vytvářely stovky meta tagů, které jim umožňovaly pátrat po podezřelých nebo jinak zajímavých klíčových slovech. I twitteroví roboti, kteří v ten nedělní podvečer naskočili přibližně v 17.15, našli slova přibližně stejného znění: exploze, výbuch, bomba. „Co je sakra tohle?“ podivil se Siegel nahlas, jak přicházela další upřesnění na zbývající dvě obrazovky. Karlová se přesunula ke svému stolu. „Vidíš tyhle tweety?“ zeptal se Siegel. Karlová pomalu přikyvovala před pracovní stanicí po Siegelově pravici. „Myslím, že bychom to měli hlásit –“ Odmlčela se. „Kristepane, Dicku. Podívej na tabulku stupně ohrožení!“ Oči upřela na pětašedesátipalcovou plochou obrazovku zavěšenou šikmo dolů na protější zdi. Na té byl trvale zobrazen stupeň národního ohrožení. Ten poskočil rovnou z „Upozornění“ na „Vážné“. Přeskočil tak úplně stupeň „Pohotovost.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226040
Podívali se se Siegelem na sebe, ale jen na okamžik. Oba už sloužili několik let, ale nikdy neviděli takový skok. Trvalo jen pár vteřin, než na dolní třetině jejich obrazovek začaly blikat zprávy o tom, co se děje v Baltimoru. Byly u nich označeny zdroje. Fox News nahoře, CNN uprostřed, MSNBC dole. Zároveň začaly zvonit, pípat a zpívat telefony po celé místnosti a ozval se tlumený hukot hlasů mluvících se zdroji, nadřízenými a mezi sebou. Místností se šířila neblahá předtucha. Proto vznikla tato jednotka, tohle byl důvod její existence, přicházelo zúročení všech těch ztuhlých krků, bolavých zad a unavených očí, jež doprovázelo každodenní sledování internetového klábosení. Siegel se cítil jako desetiletý kluk, začínající rybář na hlubokém jezeře, který náhle, nečekaně ucítí, že něco rozhoupalo jeho loBku. Něco velkého a silného. Věděl, teB stejně jako tehdy, co má dělat, k čemu ho otec vycvičil. Ale trvalo jen okamžik, než se přenesl ze spokojeného snového poklidu do mnohem většího, činorodějšího světa kolem sebe. Pro kyberčmuchaly NOS byly zodpovědnost a protokol pro sběr dat během krize dobře definovány. Každý důstojník ve službě měl předem určené povinnosti a Siegelovi připadlo sledovat data na Twitteru, chytat a třídit zajímavé nové informace s meta tagy a současně zjišLovat tendence v rámci vlastního provozu na Twitteru. To bylo jednoduché, protože převládající témata určovala opakující se výrazy, které buB označil křížkem uživatel, nebo je odhalí twitterové internetové vyhledávače. Seznam pak Twitter ukazoval na boční liště domovské stránky, která mohla být nastavena tak, aby zobrazovala celosvětové nebo místní trendy. Siegel zachytil tweety od Calwritera 123 hned na začátku vyhledávání. Objevovaly se na síti jako velmi časté retweety – to když jeden uživatel přeposílá zprávy jiného uživatele, aby rozšířil informace dál – a vypadalo to, že pocházejí z Kongresového centra. Až na vrchol je vynesly prohledávací programy, protože se tam konala akce, které se zúčastnil větší než obvyklý 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226040