telka jednu vrazila, její baculatá dlaň se mi zanořila do tváře, aniž bych prožívala inkasovanou křivdu. Úča se takzvaně nažrala, ale moje podstata zůstala celá. Přijímala jsem citové výlevy dospělých labilů ze všech stran – pevná jako ledová královna. Jenže o několik let později přišel japonský Masaru Emoto se svou teorií koloběhu vody v nás a strýcovu koncepci značně nabořil. Masaru tvrdí, že voda cirkuluje historií lidstva a má svou paměť. Proto nám jsou blízcí lidé, kterými naše voda už zurčela. Totálně mě rozhodila představa, že moje studánka nepoddajné podstaty sedá v podobě potu na čelo vypasenému politikovi a zaneřáděná se ke mně vrací. V mém těle může samozřejmě protékat i voda Kleopatry, jenže jak to zjistit? Je někdo přitažlivý, protože na něm ulpělo pár historických kapek z pšíknutí Marilyn Monroe, a někdo asexuální, protože vstřebal milionkrát přefiltrovanou loužičku Hitlera? Nebudu na to myslet. Jdu na pracovní schůzku. „Dáte si vodu?“ „V žádném případě,“ řeknu a přilepím jazyk zpátky na patro. Nevnímám tok řeči a hypnotizuji sousedovu bonaquu. Sleduji pomyslnou krásu krystalu vody, 97
ET_Vyber_ze_Sloupu_2016_123x189_1.indd 97
31.10.16 20:57 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225783