Zanedbávání dětí (Ukázka, strana 99)

7

Zanedbávání dětí dětí (tab. 7). FTT je definováno jako významné přerušení očekávané míry růstu dítěte v rané vývojové fázi života, aniž by k tomu byly zjevné organické příčiny (Sanberg, 2007); v extrémních případech může mít FTT fatální důsledky (Block a Krebs, 2005).

Tab. 7 Antropometrická kritéria neprospívání bez organických příčin (Olsen a kol., 2007) hmotnost < 75 % mediánu váhy dle chronologického věku hmotnost < 80 % mediánu váhy dle výšky body mass index pro chronologický věk < 5. percentil zpomalení očekávaného nárůstu hmotnosti oproti dané věkové skupině

FTT je rodiči způsobeno neúmyslně, nejde tedy o chování, kdy rodiče dítě úmyslně vyhladoví. Příčinami FTT jsou především chyby při dávkování, četnosti krmení, přípravě a skladbě stravy, a to dítěte, nebo matky v případě, kdy je dítě kojeno (Zenel, 1997). Každé dítě, které neprospívá, aniž by k tomu byly zjevné organické důvody, by mělo být multidisciplinárně vyšetřeno s tím, že hodnocení by mělo zohledňovat nejen zdravotní, ale také psychosociální a sociální podmínky, které by mohly vést k zastavení růstu (Genero a kol., 1996). Součástí diagnostiky jsou nejen fyzická a laboratorní vyšetření, ale také pozorování dítěte v přirozeném prostředí. Toto pozorování se zaměřuje na stravovací návyky rodiny, chování dítěte při krmení, zájem, případně nezájem dítěte o jídlo, interakce mezi rodičem a dítětem během jídla; veškerá tato získaná data by měla být podrobena rozboru, jehož smyslem je odhalit možné komplikace, které souvisejí s neprospíváním dítěte (Block a Krebs, 2005). Typickou charakteristikou FTT je, že po přijetí dítěte do jiného prostředí (hospitalizace, umístění dítěte do péče jiné osoby, zařazení rodiny do sociálního intervenčního programu) dojde k poměrně rychlému zlepšení jeho zdravotního stavu (Fryer, 1986). Jako velmi efektivní se ukázaly programy home visiting (Hutheson a kol., 1993; Wright a kol., 1998). Vzhledem k tomu, že sekvenční měření růstu je důležitým aspektem preventivní pediatrie, je sledování případného neprospívání důležitým měřítkem zdravotního stavu i standardu rodičovské péče (Frank a Zeisel, 1988).

98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225748

Jednotlivé formy zanedbávání a jejich definice

7

Kazuistika … roční Anička byla přijata k hospitalizaci na dětské oddělení velké fakultní nemocnice. Důvodem bylo neprospívání a opakované střevní infekce; Anička byla oproti dětem stejného věku výrazně drobnější.

Ošetřující pediatr si všiml, že situace se postupně zhoršuje. Do ne‑ mocnice byla Anička přijata spolu s maminkou. Během všech ne‑ mocničních vyšetření nebyly nalezeny žádné organické příčiny, které vysvětlovaly její neuspokojivý zdravotní stav. Zároveň se v průběhu hospitalizace začal její zdravotní stav poměrně rychle viditelně zlepšo‑ vat. V průběhu edukativních pohovorů s matkou se ukázalo, že rodina má velmi nízké příjmy a matka ve snaze ušetřit nadále Aničku kojí, případné příkrmy jí podává nepravidelně (když ušetří peníze) a často jsou nutričně nevhodné. Matka byla instruována, jak se starat o vý‑ živu dcery, a ve spolupráci s OSPOD začala být řešena také obtížná sociální situace rodiny, která vedla k jejímu ekonomickému propadu.

7.1.4 Jiné formy fyzického zanedbávání Zanedbávání oblékání Tato forma zanedbávání se týká především dětí, jež jsou nuceny nosit oděv, který neodpovídá aktuálním klimatickým podmínkám.

Ohrožení těchto dětí může být velké: nemá­‑li dítě v chladných dnech dostatečné oblečení, je vystaveno nebezpečí prochladnutí, což může vést k dalším zdravotním komplikacím. Zejména u malých dětí, případně jde­‑li o chronicky nedostatečné odívání, může dojít k vážným a někdy trvalým zdravotním komplikacím (chronickému zánětu ledvin atp.). Dále se tento problém týká dětí, které nosí příliš velké nebo naopak příliš malé oblečení, které je dítěti nejen nepohodlné, ale v některých případech také zdraví škodlivé (např. dítě nosí příliš malé boty a deformuje si tak klenbu nohy, což může ovlivnit celkové držení těla). Nevhodné oblečení může pro dítě znamenat také sociální problémy, jako je posměch vrstevníků či vyřazení z kolektivu. Je však potřeba odlišit zanedbávání od „rozmarů“ a „vydírání“ dětí. Když dítě věří, že nutně „potřebuje“ některý módní doplněk nebo oblečení a vytváří na dospělé systematický tlak, nemůžeme dítě považovat za zanedbávané.

99

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225748

7

Zanedbávání dětí

Kazuistika … šestiletý Pavel byl vzhledem k opakovaným problémům s chová‑ ním v první třídě přijat na oddělení dětské psychiatrie na plánovaný diagnostický pobyt. Rodiče o hospitalizaci předem věděli a opakovaně s nimi sociální pracovnice z oddělení probírala, jaké oblečení a další věci bude Pavel pro pobyt potřebovat. Přesto se k příjmu do nemocni‑ ce dostavil v oblečení, které bylo špinavé a o několik čísel menší. Při vstupní zdravotní prohlídce bylo zjištěno, že má na nohách plísňovou infekci. Vše nasvědčovalo tomu, že jednou z příčin jsou rovněž o více než číslo menší boty, které způsobují otlačeniny a podporují rozvoj infekce. I jinde na kůži (okolo krku, v podpaží, na břiše a v tříselné oblasti) byly objeveny otlaky a drobné odřeniny, některé rozškrába‑ né do krve. Pavel po celou dobu působil velmi neklidně, neustále se ošíval a škrábal, jak se snažil uvolnit si oděv a ulevit si od nepříjem‑ ných pocitů.

Nevhodné bytové podmínky a bezdomovectví Bezdomovectví je v této souvislosti vnímáno nejen jako stav, kdy rodina skutečně nemá kde bydlet, ale i jako situace, kdy se rodina opakovaně v kratších intervalech stěhuje, žije v ubytovnách či azylových zařízeních, u příbuzných a přátel. Za ohrožující pro dítě se považuje především nestabilita životních podmínek, nemožnost vytvoření pevných sociálních vazeb v komunitě a neustálá změna vrstevníků; za této situace rovněž nemusí být možné dodržet kontinuitu lékařské péče a školního programu. V ČR lze jen těžko hovořit o skutečném bezdomovectví rodin s dětmi. V případech, kdy rodina z jakýchkoliv příčin přijde o bydlení, buď využije pomoci širší rodiny, nebo se přestěhuje do azylového domu; nelze­‑li z různých důvodů žádnou z těchto variant realizovat, jsou jí děti většinou odebrány.

Proto se spíše setkáváme se situacemi „blízkými bezdomovectví“, tedy s rodinami, které nežijí přímo na ulici, ale jejichž bytovou situaci nelze považovat za stabilní. V nejlepším případě bydlí u příbuzných a přátel, dále pak využívají nabídky ubytování v azylových domech či ubytovnách. V současné době se rozšiřuje síť azylových domů, zejména pro matky s dětmi. Jejich nespornou výhodou je, že klientům poskytují nejen ubytování, ale i širší spektrum služeb, které má pomoci při řešení jejich sociální situace. Pobyt v těchto zařízeních slouží pouze pro pře100

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225748