97
smírně pozorný a brzy našel rytmus, který jí až děsivě přesně vyhovoval, takže jen stačilo, aby vzdychla, kývla hlavou nebo zavřela oči a on hned začal v jiném taktu. Bylo to jako magie. Slonil se k ní a začal ji intenzivně líbat a přitom nepřestával s drážděním. Natalia se začala třást. Drmolil slova, nad nimiž by se normálně červenala, milá, smyslná, dráždivá slůvka mezi líbáním a hlazením, a Natalia překročila hranici, kdy věděla, že už to přijde. Přitiskla se k jeho tělu, k jeho ruce, ústům a – jakkoli navyklá neustále analyzovat, zvažovat a reflektovat – přestala myslet, přestala se vším. V tu chvíli prostě jen byla a pod jeho rukama se rozplynula a vylétla k orgasmu. To není možné, pomyslela si a uvědomila si, že vzlyká. Zůstala těžce, bezvládně ležet na pohovce. Nedokázala pohnout jediným údem, ani jediným kouskem těla. David pod ni vsunul ruku a Natalia se k němu blaženě přitulila. „Tak tohle je to, o čem všichni mluví,“ vydechla a vnímala, jak bezvládně její hlas zní. „Neměla jsem ani potuchy, že to lidi dělají takhle. To jsem vůbec nevěděla.“ Zamrkala. Nikdy v životě se necítila tak uvolněná. „Já jsem taky nikdy nic podobného nezažil,“ šeptl jí David do vlasů. Zvolna ji hladil po paži a nohama obemkl její nohy. „Hodíme se k sobě,“ usoudil. „Myslím sexuálně.“ Ztlumil hlas, jen tiše mumlal. Pohyboval rty v jejích vlasech a přitom ji opatrně hladil po citlivé pleti. Natalia se vznášela, odlétala. Nedokázala odolat spánku. Bylo to, jako by všechny dny plné napětí, veškeré ty hodiny soustředění zmizely. Chvilinku ještě mrkala, ale v příštím okamžiku už spala. Probudila se, když jí David zachrápal do ucha. Už dlouho – příliš dlouho – tu žádného muže neměla. Opatrně se začala vyhrabávat z pohovky. „Co děláš?“ hlesl a na protest přes ni položil paži. „Malinko tady rozsvítím,“ vysvětlila a podařilo se jí vyklouznout. „Nebuď pryč dlouho,“ zadrmolil. „Tak krásně se mi vedle tebe leží.“ Zatímco hledala svíčky a zapalovač, uslyšela, že David zno-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225742
98
vu začal chrápat. Chodila potichoučku a rozsvěcela všechny svíčky, co v bytě našla. Pak se zastavila u pohovky a prohlížela si Davida. Prakticky celý sestává jen ze směle načrtnutých svalů a mužných linií. Nad ním se míhaly stíny vrhané plamínky svíček a Natalia toužebným pohledem spočinula na jeho hrudi, jeho nohou, jeho… ano. Je takový statný. Jiné slovo ji nenapadá. Prchavě jí vytanulo na mysli to, co nahmatala na jeho zádech, ale hned tu myšlenku zase zahnala. Nechce o tom mluvit a jí do toho nic není. Stáhla z druhé pohovky tenkou deku a vyplížila se ven na lodžii. Tenhle byt si koupila za své peníze, nastřádané z vlastního platu, rodina jí v tom nijak nevypomohla. Realitního makléře taky našla sama, nevyužila makléře svého otce. Zřídka sem někoho zve. Dosud tady měla jen jediného muže, tedy přinejmenším v tomhle smyslu, a to bylo už dávno. Přitáhla si deku těsně kolem těla a čekala, až si chodidla zvyknou na chladnou podlahu. Svůj byt má moc ráda a ze všeho nejradši tuhle lodžii. Není moc široká, ale docela dlouhá a podél železného zábradlí si rozestavěla květináče s keříky, které nevyžadují žádnou větší péči. Umístila sem také veliké lucerny, které odolají větru, a teď je rovněž zapálila. Pak se lokty opřela o zábradlí a vyhlížela ven. Celé dny je obklopená technologií, elektronickými přístroji a vyzvánějícími telefony. Tuhle oázu potřebuje. „Co děláš?“ Když uslyšela Davidův hlas, trhla sebou a v téže chvíli ji zezadu objal paží. „Jen si to tu užívám,“ odpověděla. David se za její šíjí tiše zasmál. „Užívání ti jde,“ souhlasil. „Nepamatuju si, kdy naposledy jsem nějakou ženu slyšel užívat si tak nahlas.“ „Dík, že mi to připomínáš,“ odvětila. „Nejspíš mě slyšeli všichni sousedi.“ „Nás,“ opravil ji. „Bylo to fantastické. Ty jsi byla fantastická.“ Jeho ruce se posunuly nahoru a sevřely jí ňadra. Natalia se přimkla zády k němu a zároveň se tiskla k jeho objímajícím rukám. Přikrývka z ní začala sjíždět. „Asi bychom měli jít dovnitř,“ zamumlala, když jí vsunul ruce mezi stehna. Železné zábradlí je řídké, a kdyby se ně-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225742
99
kdo z ulice koukl nahoru, uviděl by je. Zachvěla se, když jeden Davidův prst vklouzl dovnitř a začal hladit přesně tam, kde měl. Jak to, že už tak dobře ví, co se jí líbí? „Davide…“ „Pssst. Rušíš mě v soustředění. Chyť se zábradlí.“ Měla by váhat a protestovat, ale zmámená a svedená samozřejmě udělala, co si přál. Chemie, je to jen chemie, namlouvala si, zavřela oči a sevřela rukama zábradlí. David jí dlouhými tahy přejížděl podél páteře. Přitáhl si její oblé půlky k sobě a s rozkoší vnímal její blízkost. Přitiskl se k ní a hrál si s jejím zadečkem. „Davide,“ Natalia ztěžka vydechla přes rameno. „Chceš jít dovnitř?“ zeptal se s úsměvem. „Ty nechceš?“ „Ne.“ Chce ji tady. Venku na její lodžii s rukama na zábradlí. Rychle přinesl a rozbalil další balíček. Pomalu do ní vstupoval a přitom se kochal pohledem na ni. Natalia vydala slabý zvuk rozkoše. Potom se začala pohybovat proti němu. Jak je dokonalá, dokonale se k němu hodí. Sklonil se nad ni a uchopil jednu citlivou bradavku palcem a ukazováčkem, jak už věděl, že se jí to líbí. Ucítil, jak se tam dole kolem něj stáhla, a znovu zakřičela téměř zvířecím hlasem, který se nesl ven na ulici. David jako by ji přikoval k zábradlí. Držel ji tak pevně, že se stěží mohla hýbat, a ovládal ji pomalými, hlubokými pohyby. Nachýlil se dopředu nad její záda, položil dlaň na její žhavý klín a rozevřel ho ještě víc. „Chci, aby ses pro mě zase udělala, Natalie,“ zašeptal. „Davide,“ hlesla do zábradlí. „Pojď,“ vyzval ji a vrážel ho do ní ještě silněji a hlouběji. Natalia vyvrcholila stejně intenzivně jako poprvé a se zadržovaným křikem, až se roztřáslo zábradlí. David pumpoval dál, dokud taky neexplodoval. Byl to tak mohutný orgasmus, že na chvíli doslova ztratil půdu pod nohama. Bez dechu se sklonil k ní, třel si tvář o její záda a zabořil jí nos do vlasů. „Aha. Tak jo,“ vyrazila ze sebe Natalia. „Teď se budu muset odstěhovat.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225742