98 / Vývoj jazykových schopností
principu B, zmiňované v souvislosti s interpretací anafor, může být příkladem takové inverzní situace, kdy se děti chovají dospělým způsobem v produkci, ale v porozumění dělají chyby. Děti neříkají: „Chlapec ho umyl“ místo „Chlapec se umyl“, ale v porozumění někdy interpretují první větu stejně jako tu druhou. Diskrepance mezi produkcí a porozuměním tak není pouze případem vztahu mezi komplexnější a jednodušší činností, kde ta komplexnější zcela zahrnuje jednodušší. Spíše jde o dva systémy s odlišnými úkoly, které využívají společné zdroje, ale v důležitých ohledech se liší. Porozumění a produkci je třeba chápat jako systémy, kde je tok informací opačný. V produkci se vychází z vnitřních pojmových reprezentací, zamýšleného významu, a k němu se hledají vhodná slova a větné struktury, které jsou pak realizovány zvukově, případně písemně. Například mentální lexikon se tedy prohledává podle významu, nikoli podle slovních tvarů. Naproti tomu v porozumění je třeba vyhledat formy, které odpovídají slyšeným nebo čteným slovním tvarům, k nim vybavit odpovídající významy a interpretovat vztahy mezi nimi. Některé jevy proto mají opačný vliv na produkci a porozumění. Při porozumění slovům jsou snadněji a rychleji zpracovávána slova, kterým se podobá jen málo jiných slov (Luce, Pisoni, 1998): při porozumění dochází k tomu, že se aktivuje řada forem, které do nějaké míry odpovídají slyšenému slovu, a z těchto kandidátů se vybírá slovo, jež bude dále zpracováno. Čím více je kandidátů, tedy podobných slov, tím je proces finálního výběru obtížnější. Michael Vitevitch (2002) ale ukázal, že v produkci platí opačný vztah. Nejrychleji a nejpřesněji jsou vyslovována slova, jimž se podobá mnoho dalších slov. Velikost skupiny podobných slov zřejmě slouží jako paměťová opora při vybavování slovního tvaru. V každém případě má velikost skupiny zvukově podobných slov, tzv. fonologických sousedů, opačný vliv na produkci a porozumění, přinejmenším v angličtině. Vitevitch a Stamer (2006) také ukázali, že ve španělštině je snazší produkce slov s malým počtem sousedů a totéž platí i pro porozumění, což asi souvisí s morfologickou stavbou španělských slov. Mezinárodní klasifikace nemocí v 10. revizi (ICD-10) rozlišuje expresivní a receptivní poruchu řeči. Podobné rozlišení zahrnuje i americká klasifikační příručka DSM-IV, kde se ale rozlišuje receptivní porucha a smíšená receptivně-expresivní porucha. V obou klasifikacích se upozorňuje na to, že pokud je postižena receptivní složka jazyka, tj. porozumění, je většinou postižena i produkce. Údaje ze statistických manuálů mají popisnou povahu, ale jsou založeny na praktické zkušenosti, a tak představují určitý doklad toho, že vývoj expresivního jazyka může být postižen izolovaně nebo společně s porozuměním. Literatura o vývojové dysfázii běžně rozlišuje mezi poruchami jazykového vývoje, které postihují všechny aspekty jazyka, a poruchami omezenými na expresivní složku
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225475
Struktura lexika a gramatiky / 99
(např. Evans, 1996; Hadley, 1998). Distinkce mezi porozuměním a produkcí je tedy podložena i v oblasti vývojových poruch. Vztah mezi produkcí a porozuměním lze popsat tak, že se jedná o dva rozdílné mechanismy, které vycházejí ze společné báze jazykových znalostí, ale mohou být různě ovlivněny vnějšími i vnitřními vlivy. Toto pojetí odpovídá intuici i dostupným faktům a zároveň se drží principu úspornosti. Existují však i návrhy, podle kterých jsou systémy porozumění a produkce ještě samostatnější, alespoň v oblasti syntaxe. David Townsend a Thomas Bever (2001) navrhli a pečlivě empiricky podložili teorii, podle níž dokonalé porozumění větám vzniká tak, že posluchač nebo čtenář slyšenou větu sám znovu konstruuje, používá tedy vlastní systém jazykové produkce. Prvotní porozumění větám realizuje část systému označovaná jako pseudosyntax, která provádí pouze hrubou analýzu slyšené řeči podle slovnědruhové příslušnosti jednotlivých slov. Na základě hrubé analýzy pak tento systém navrhne určitou interpretaci věty a předá ji systému produkce, který se pokusí vygenerovat pro danou analýzu vlastní větu. Pokud se vygenerovaná a původně slyšená věta shodují, interpretace je přijata, jinak začne posluchač hledat alternativu. Lze diskutovat o tom, nakolik Townsendova a Beverova teorie skutečně postihuje procesy při porozumění. V každém případě ale dokládá, že existující data o fungování jazykového systému umožňují konstrukci teorie, v níž produkce a porozumění mají jinou úlohu a fungují na základě jiných znalostí. Existuje tedy řada argumentů a jevů, které odůvodňují, proč bychom se měli zabývat porozuměním a produkcí do určité míry samostatně. Je pravděpodobné, že obě tyto činnosti vycházejí ze společné báze reprezentací, tedy znalostí o slovníku a gramatice mateřského jazyka. Zároveň ale postup zpracování informací je v produkci a porozumění odlišný a z toho plynou některé důležité rozdíly mezi oběma oblastmi. Při studiu jazykových jevů je proto třeba dbát mezi jinými skutečnostmi i na to, zda je předmětem našeho zájmu produkce určitých jazykových struktur, nebo naopak porozumění těmto strukturám.
4.4 Struktura jazykových znalostí a studium čtení Význam jazykových schopností pro studium čtení byl dlouho spíše opomíjen, protože u slabých čtenářů se nejčastěji objevovaly problémy s převáděním sledu písmen na hlásky a se segmentací mluvených slov na slabiky a jednotlivé hlásky. Čím dál tím zřetelněji se ale ukazuje, že vývoj čtení může
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225475
100 / Vývoj jazykových schopností
být narušen, pokud je narušeno porozumění slovům a větám. Děti se slabým porozuměním (poor comprehenders) se stávají předmětem intenzivního zájmu, a to i proto, že jde o skupinu do jisté míry nenápadnou. Zatímco poruchy schopnosti segmentovat řeč a provádět fonologické kódování se objeví hned na začátku výuky čtení, poruchy porozumění čtenému textu se objeví teprve tehdy, když mají děti za úkol číst delší texty a získávat z nich informace. Lze je tedy identifikovat později než děti se slabým fonologickým kódováním. V závěru první kapitoly jsme viděli, že pomalý vývoj mluveného jazyka může předznamenávat problémy při osvojování čtení. Studium struktury jazykových schopností by pak mělo být vodítkem k pochopení, v čem může být jazyk narušen. Zatím není zřejmé, zda mají děti se slabým porozuměním narušeny určité aspekty jazyka více než jiné nebo zda je jejich jazykový systém postižen relativně rovnoměrně. Aby však bylo možné testovat míru postižení různých jazykových oblastí, je třeba znát potenciální dimenze variability v rámci jazykového systému. Znalosti struktury jazykových schopností tedy mohou napomoci při vyhledávání slabých míst u dětí, jejichž problémy při čtení pramení ze slabších slovníkových a gramatických schopností. Současně tak získáváme možnost cíleně testovat různé oblasti jazyka ještě před tím, než se případné nedostatky mohou projevit v problémech při čtení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225475