Krabi? Maličkost. Používáme tyto jet sety hlavně pro nejlepší hosty. A vy jste nejlepší, kluci. Celý život je jeden velký risk. Mnoho věcí je jinak, než se zdají být… A mít peníze? To je taky dost relativní záležitost. Teď trochu zariskuji. Buď přáteli zůstaneme i nadále, nebo ne. Ale vím, že tento risk z nás nepřátele neudělá. Záleží jen na vás, zda mě za moji nabídku odsoudíte, nebo ne. Už v tom letadle, když jsem vás poznal, jste mi pěkně zamotali hlavu. Svojí bezprostředností, svým humorem, svou dětskostí, svým vzhledem… Jste velmi pohlední. A teď poznám i to poslední, totiž… jak jste chytří.“ Když Paul tu větu dopověděl, začal mi teprve pomalu docházet skutečný důvod našeho pozvání. Paul byl velmi chytrý, a tak nás v Bangkoku nechtěl vyplašit nějakými konkrétnějšími návrhy. Čekal jen na vhodný okamžik. „Nebudeme chytří, když se s vámi nevyspíme?“ začal Adam. „Vidíš, kdybys mě nechal domluvit,“ reagoval bez zaváhání Paul, „zjistil bys, že to nebylo chytré, co jsi mi právě teď řekl.“ Velmi vážně se na mě
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225406
a na Adama podíval. „Budu rád, když mě nadále nebudeš přerušovat.“ Po krátké odmlce pokračoval. „Tedy k věci. Dám vám každému deset tisíc eur, když se na vás budu moci dívat, jak se spolu milujete. Jen vy dva. Já budu jen divák. Líbíte se mi. Opravdu moc se mi líbíte. To je má nabídka.“ „Dvacet tisíc? Za to můžete mít celou armádu krásných kluků,“ poznamenal jsem. Paul hned oponoval. „Mě nezajímá žádná armáda kluků. Mě teď zajímáte jen vy dva. Teď a tady.“ Byli jsme moc překvapeni. Tohle jsme opravdu nečekali. Zapomněli jsme si po celou tu dlouhou dobu zapálit cigaretu, jak jsme tím byli rozrušeni. Úplně nejhorší však pro mě bylo, že jsem nevěděl, co si myslí Adam. Ten jen seděl a zíral. Nedokázal jsem v té chvíli vůbec z jeho očí vyčíst, co si o tom myslí. Paul toho okamžitě využil. „Tak vidím, chlapci, že jsem vás svou nabídkou asi trochu zaskočil. Sjednoťte si názor. To bude pro začátek asi nutné. V klidu poseďte, myslím, že si teď máte co říct. Život je plný rozhodování. Toto je jedno z těch Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225406
menších a nepodstatných rozhodnutí. V životě vás budou čekat ještě mnohem podstatnější rozhodnutí, než je tohle. To, v čem se teď musíte rozhodnout, je stejně nepodstatné, jako je pro mě nepodstatná suma dvacet tisíc eur. Telefon na mě máte… tak zatím na viděnou.“ Když Paul odešel, oba dva jsme sáhli po cigaretě a objednali jsme si ještě jedno Lungo. Začal jsem já. „Řekni mi, co ten člověk z toho má? Je mi jasné, že tohle už musel mít vymyšlené u toho dortu v Mandarinu v Bangkoku, když nám nabídl a zařizoval cestu sem…“ „To určitě měl. Jak může být pro někoho nedůležitých dvacet tisíc eur? Nebo co to povídal… Vždyť je to hromada peněz!“ uvažoval Adam. „Vzpomínáš, jak jsi dal jednou tomu bezdomovci v Paříži dvacet eur? Představ si, jak to musel vidět on? Ze svého pohledu a ve své situaci. A pro tebe to bylo jen dvacet eur. Naprosto zanedbatelná částka. Paul má pravdu. Peníze jsou relativní. Pro tebe je dvacet eur, jako je třeba pro Paula dvacet tisíc eur.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225406