98 / Kyberšikana: průvodce novým fenoménem
jsou uplatňovány. V případě šikany často dochází k tomu, že po určité době začne celý kolektiv měnit náhled na to, kdo za šikanu vlastně může. Dochází k tzv. obviňování oběti neboli k situaci, kdy je příčina celé situace viděna nikoli v agresorovi, ale v oběti (Boulton, Underwood, 1992; Oliver, Hoover, Hazler, 1994). Opět jde do velké míry o důsledek víry ve spravedlivý svět, o které jsme mluvili už výše u sebeobviňování oběti. Pokud je však šikana prováděna trvale a opakovaně, celá skupina začne na oběť nahlížet jako na méněcennou či nějak odlišnou. Současně s tím jí začne být přisuzováno to, že si za celou věc vlastně může sama. V celé skupině se rozšíří podobný postoj: všichni se začnou stavět k oběti negativně a celou situaci tím ještě zhoršují. Současně může dojít k tomu, že některé charakteristiky konkrétní oběti se stanou pro členy skupiny tím, co budou i na dalších lidech v budoucnosti vní mat negativně (Salmivalli, 2010). To se může týkat nejen poměrně výrazných aspektů, jako je sexuální orientace či etnicita, ale také mnohem jemnějších (a jindy lehce přehlédnutelných) znaků či chování, jako je například určitý účes, styl oblékání nebo obliba nějakého hudebního žánru. V šikaně, a pře devším v kyberšikaně lze tyto negativně vnímané charakteristiky jednoduše zachytit a poté zveličit, například formou výsměšného videa nebo příspěvků na b l o g u . Pro celý kolektiv pak mohou být spojovány s méněcennou pozicí a rolí oběti a mohou se jim sami vyhýbat. Také ale budou odmítat či trestat ostatní, u nichž se budou v budoucnu vyskytovat. Pokud je v určité třídě například šikanováno dítě, které má rádo žánr sci-fi, což se (mimo jiné) stane terčem posměchu, bude skupina vnímat negativně i zcela nového spolužáka se stejnou zálibou. 4.5.2 Dopady v rámci rodiny Dozvědět se, že dítě má zkušenost se šikanou, ať už v jakékoli roli, je vždy pro rodinu problematické. Bývá to doprovázeno odmítnutím, zmatkem, bezmocí či frustrací. Kyberšikana navíc přináší nové výzvy ohledně rodičovských reakcí. Jelikož rodiče jsou často méně znalí online technologií než jejich děti, bývají poměrně bezradní v tom, jak se s danou situací vypořádat. Může pro ně být obtížné celou situaci správně vyhodnotit, což vede k jejímu zlehčování nebo jednoduše k nepochopení podstaty celého problému. Všichni zúčastnění by přitom měli mít jasno v tom, že kyberšikana je ne legitimní chování, které nesmí být nijak omlouváno, a rodiče by měli být jedněmi z těch, kteří dětem a dospívajícím tento postoj předají. Rodiče, kteří zaujmou ke kyberšikaně benevolentní postoj, naopak posilují negativní normu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225394
Dopady kyberšikany / 99
ustanovující online agresi jako „něco normálního“, ať už mezi oběťmi, agresory nebo přihlížejícími. Pokud se takto navíc zachovají rodiče oběti, mohou tím posílit její tendenci k sebeobviňování, uzavírání se, rezignaci na hledání pomoci a opory a v důsledku naučené bezmoci. Rodiče bohužel často neznají možnosti a prostředky, které by mohli uplatnit (například nahlásit celou věc administrátorovi, nechat zrušit určitou stránku nebo zablokovat telefonní číslo agresora). V souvislosti s rodičovským vlivem na používání a vnímání internetu, mobilních telefonů nebo podobných přístrojů se mluví o tzv. ro dičov sk é m ediaci elektronických komunikačních tech nologií (Livingstone, Helsper, 2008). Existuje více typů mediace, které mohou rodiče – ale také kamarádi nebo jakékoli jiné osoby – uplatňovat. Jedním z nich je tzv. restriktivní mediace, kdy rodiče omezují a vymezují aktivity dítěte na internetu. To může u rodičů být častou reakcí vzhledem k malým znalostem v oblasti elektronických technologii. Pokud se však rodiče oběti kyberšikany rozhodnou omezit používání internetu nebo mobilního telefonu, mohou tím sice pomoci zabránit útokům, současně ale zužují jeho sociální život, jak již bylo popsáno výše. Navíc to může vést k tomu, že dítě se již příště s podobnou zkušeností rodičům nesvěří, neboť se bude bát toho, že by to vedlo k dalšímu omezení používání internetu a mobilního telefonu. 4.5.3 Dopady v rámci školy Pokud se kyberšikana odehrává ve skupině fungující v rámci školního prostředí, jsou důsledky v mnohém obdobné jako u tradiční šikany. Bohužel se ale může stát, že se škola od celého problému distancuje, neboť kyberšikana se většinou neodehrává na její půdě (Smith a kol., 2006), a to i přesto, že kyberšikana z větší části navazuje na školní šikanu. Je velkou otázkou, nakolik mají mít učitelé přístup např. k informacím, které jsou žáky publikovány na sociálních sítích, či zda může škola kontrolovat e-maily odeslané ze školních počítačů. Pokud však školy ani učitelé na tuto šikanu nijak nereagují, hrozí podobné negativní důsledky jako v případě tradiční šikany. Opět dochází k „normalizaci“ kyber šikany a hrozí její další šíření. Podobně jako rodiče může i škola na kyberšikanu reagovat omezením uží vání technologií u žáků. Protože však ke kyberšikaně dochází většinou mimo školu, není toto řešení samo o sobě příliš efektivní. Navíc dochází k podobným znevýhodněním, jaká již byla popsána výše. Negativním dopadem podobných restrikcí pak je také to, že se žáci v budoucnu mohou bát incident nahlásit, pokud by se stal na půdě školy, protože jeho nahlášení by mohlo vést jen k dalším omezením.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225394
100 / Kyberšikana: průvodce novým fenoménem
4.6 SHRNUTÍ V této kapitole jsme se zabývali dopady kyberšikany, a to u všech ak térů, kteří s ní mají nějakou zkušenost. Ukázali jsme si dopady bezprostřední i dlouhodobé i to, jakým způsobem se kyberšikana podepisuje na vrstevnickém kolektivu. Shrňme si nyní nejdůležitější poznatky: • Oběti kyberšikany se potýkají s celou škálou negativních dopadů. Mezi bezprostřední dopady patří především úzkost, vztek, strach a bezmoc; ty se s délkou kyberšikany prohlubují a narušují sebehodnocení oběti. • Narušené jsou rovněž vztahy oběti s vrstevníky, což dále snižuje sebehod nocení a následně vede k dalšímu vyhýbání se vrstevníkům. Oběť kyber šikany se tak ocitá v určitém začarovaném kruhu, kdy se dítě stává stále zranitelnějším a kvůli tomu se zvyšuje i možnost, že se stane obětí dalších útoků v budoucnosti. • Mezi dopady u agresorů patří posílení agresivního chování, a to především v případě, kdy za své jednání nejsou potrestáni. U agresorů nacházíme také narušené vztahy v rodině i mezi vrstevníky – zde se ovšem nabízí otázka, zda nebyly přítomny již před kyberšikanou. • Mezi přihlížejícími se mohou vyskytnout stejné pocity jako u obětí, zároveň se může přidat obava z toho, aby se sami nestali obětí. • Reakce přihlížejících (pomáhání oběti, přidání se na stranu agresora) a výsledek této snahy ovlivňuje jejich chování v budoucnosti. Pokud přihlížející pomůže a pomoc je účinná, pomůže pravděpodobně i příště. Pokud ale účinná není, pravděpodobnost jeho zásahu v budoucnu se snižuje. Stejný princip platí i pro přihlížející, kteří pomáhají agresoro vi – pokud jejich reakce přináší nějaké výhody, i příště pravděpodobně budou jednat stejně. • Zkušenost s kyberšikanou může ovlivnit elektronickou komunikaci všech zúčastněných: mohou začít považovat online agresi za něco „normálního“, také se ale mohou obávat, že něco podobného (opět) zažijí v budoucnu a ra ději přestanou elektronickou komunikaci používat, což povede k ochuzení jejich sociálního života. • Rodiče i škola mohou mít tendenci na kyberšikanu reagovat omezením elektronické komunikace dětí a žáků. To však samo o sobě vede k menší tendenci svěřit se s tímto problémem a opět dochází k – v důsledku nevý hodnému – omezení vzájemné komunikace.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225394