byznysmen, jezdil na tréninky do Rakouska a na známém Mexikoplatzu nakupoval u nás nedostatkové zboží. Převážel ho v batohu, který jsem já jako bažant dopravoval jeho rodině do Lúčky, když jsem jel na dovolenou domů do Levoče. Tam se to rozprodalo po vesnici. Doteď se setkáváme na různých akcích, někdy na narozeninách, jindy na pohřbech. Ale takový už je život. Vstával časně ráno a pracoval do noci Dušan Zeman, reprezentant ČSSR v cyklistice Když jsem začínal jezdit v kategorii mužů, Robert končil s aktivní činností. Nadále ale pobýval mezi cyklisty, ať už jako kamarád, nebo na některých závodech coby technický doprovod. V životě jsem nepotkal tak aktivního, podnikavého a pracovitého člověka, jako je Robert. Vstával brzy ráno a kromě oficiálního zaměstnání až do hluboké noci na něčem pracoval. Sám si postavil dům, staral se o zahradu a dělal různé vedlejšáky. Uměl ale i nezištně pomoct kamarádům. Nebylo na světě řemeslo, které by neovládal. Měl jsem z něj dojem, jako by ani nepotřeboval nebo snad ani neuměl odpočívat. Nakonec i ten jeho odchod – odlet balonem – byl dokonale promyšlený a vypracovaný plán. A to nemluvím o jeho podnikatelských úspěších v zahraničí. Žádné problémy ho nezlomily Pavel Doležel, reprezentant ČSSR v cyklistice Poznal jsem ho jako člena reprezentačního družstva Československa, které startovalo na závodech Okolo Mexika v roce 1967. Jako bavič mužstva byl absolutní jednička.
98 / Jozef Kollár
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225379
Týdenní aklimatizaci jsme měli ve městě Sahagún. Místní banka pro nás připravila i pravé mexické rodeo. Na závěr si každý z nás vyzkoušel jízdu na koni. Hlavním dozorcem byl Robert. Dbal na to, aby se nikomu nic nestalo. Každého kovboje nejdřív vyvedl až na kraj rodea, pak otočil koně a pustil uzdu. Kůň samozřejmě ihned poznal, co jsme zač. Nejvíc jsme se nasmáli, když přišel na řadu Miloš Hrazdíra. Robert ho odvedl až na samý okraj rodea, otočil koně a plácl ho po zadku s pokřikem – Jedeme! A protože Miloš seděl na koni poprvé v životě, nevěděl co dřív. Kůň na Robertův pokyn vyrazil doprostřed rodea, a když asi po stech metrech nezaznamenal od jezdce žádný povel, prudce zastavil těsně před bariérou, až Milošovi spadlo sombrero do čela. Vyplašeně volal: „Prrr, to je v pr…! Já vůbec nevidím!“ Miloš navíc ráčkoval a všichni přítomní se řehtali a provolávali slávu, jenomže ne Milošovi, ale Robertovi, protože on byl strůjcem té zábavy. Při jedné z etap byli hlavními aktéry další příhody opět Robert s Milošem. Všichni jsme seděli na trávě v centru města, kde byl odpolední start. Jediný, kdo chytil vyrážku od mravenců, byl Miloš. Po etapě mu opuchlo celé tělo, až nemohl ani pořádně chodit, ani ležet. Když Robert viděl, jaké má problémy, zašel za Holanďany, kteří měli s sebou doktora. Milošův problém se do dvou dní vyřešil. Robert kdykoliv každému ochotně pomohl. A jako závodník byl k sobě nemírně tvrdý, žádná překážka ho nedokázala zlomit.
55 minut mezi životem a smrtí / 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225379
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225379