26. pár nejasností Ani o dva týdny později však Adam nebyl o nic moud řejší. Eliška chodila do školy bledá jako stín, a potom dokonce nepřišla vůbec. „Co je s Elis?“ nevydržel v úterý Adam a zašel za Vávou do třídy. „Copak to neznáš? V pohádkách princezna chřadne a chřadne, až onemocní a umře,“ vyplázla na něj Váva jazyk. Když ale viděla Adamův vyděšený výraz, uchichtla se: „Má angínu. Ale že onemocněla ze smutku, na to vem jed. Nedá se s ní doma vydržet. Jindy bych od ní ráda něco chytla a taky si pobyla tejden doma, ale copak se s ní dá bejt? Už konečně něco udělej,“ houkla na Adama a vydala se směrem do třídy. „A sorry, teď tu mám práci,“ zavolala ještě a otočila se směrem k Danovi, se kterým teď tvořila nerozlučnou dvojici. Vávě se to řekne, uvažoval Adam. Jenže co má udělat, když pořád ještě neví, co se vlastně stalo. Richard s nimi chodil do školy už čtvrtý týden, skoro s nikým se nebavil a na tréninku se držel zpátky. Adam nechápal, jak se mohl ten sebevědomý, namyšlený Richard proměnit v tak tichého, zamlklého kluka. Dokonce už ho několikrát napadlo, že možná tohle je ten pravý Richard a on až dodneška znal jen jeho masku, za kterou něco schovával. „Chápeš to?“ zkoušel vyzvídat na Kateřině cestou na trénink.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225377