26. pár nejasností Ani o dva týdny později však Adam nebyl o nic moud řejší. Eliška chodila do školy bledá jako stín, a potom dokonce nepřišla vůbec. „Co je s Elis?“ nevydržel v úterý Adam a zašel za Vávou do třídy. „Copak to neznáš? V pohádkách princezna chřadne a chřadne, až onemocní a umře,“ vyplázla na něj Váva jazyk. Když ale viděla Adamův vyděšený výraz, uchichtla se: „Má angínu. Ale že onemocněla ze smutku, na to vem jed. Nedá se s ní doma vydržet. Jindy bych od ní ráda něco chytla a taky si pobyla tejden doma, ale copak se s ní dá bejt? Už konečně něco udělej,“ houkla na Adama a vydala se směrem do třídy. „A sorry, teď tu mám práci,“ zavolala ještě a otočila se směrem k Danovi, se kterým teď tvořila nerozlučnou dvojici. Vávě se to řekne, uvažoval Adam. Jenže co má udělat, když pořád ještě neví, co se vlastně stalo. Richard s nimi chodil do školy už čtvrtý týden, skoro s nikým se nebavil a na tréninku se držel zpátky. Adam nechápal, jak se mohl ten sebevědomý, namyšlený Richard proměnit v tak tichého, zamlklého kluka. Dokonce už ho několikrát napadlo, že možná tohle je ten pravý Richard a on až dodneška znal jen jeho masku, za kterou něco schovával. „Chápeš to?“ zkoušel vyzvídat na Kateřině cestou na trénink.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225377
Ta ale taky jen krčila rameny. „A nerozumuj a šlapej, nebo to nestíháme,“ setřela ho, když probíhali dlouhou ulicí lemovanou zaparkovanými auty směrem ke sportovní hale. Adam si všiml, jak se prohýbá pod váhou toolbagu. „Nechceš to vzít?“ nabídl jí, i když sám vlekl vak i školní tašku. „Nechci. Chci vyhrát,“ zasmála se Kateřina. Teprve teď si Adam uvědomil, že dneska se má před tréninkem vyhlásit vítězný návrh loga. „Myslíš, že to dáte?“ zeptal se zvědavě. Logo, které vymyslely holky, vypadalo parádně. Jeho poslední návrhy zahlédl u Kateřiny na koberci a od té chvíle byl přesvědčený, že to má jejich tým v kapse. „Doufám,“ nadechla se Kateřina. Představa, že právě jejich skupinka získá vítězný balík florbalek, byla hřejivá. „Co jste teda udělali vy?“ prohodila, aby řeč nestála. Ve skutečnosti nevěřila, že by se komukoliv z kluků mohlo podařit jejich návrh žluté a modré florbalové čepele orámované černým kruhem překonat. „Buldoka, měla ses kouknout, když jsme to dělali,“ pokrčil Adam rameny. Zdálky zahlédl Martinovu postavu. Konečně chodil bez ortézy a znovu začal trénovat. I on už je zaregistroval. Zazubil se na oba sourozence a počkal na ně před schody do vestibulu. V hale se tentokrát sešly všechny týmy klubu. I ti, kteří ve čtvrtek normálně netrénovali. Adam zapátral očima po holčičích týmech. Mezi mladšími žákyněmi zářila Vávina zelená čepel. Aspoň že ta tady je. Jestli vyhraje Adamův tým, Eliška se to jistě dozví.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225377
Potom vystoupil prezident klubu a pokusil se osazenstvo haly pohybem ruky uklidnit. Chvíli trvalo, než šum, který se nesl celou halou a odrážel se od stěn zpět do jejich uší, utichl. Prezident nejdřív shrnul, kdo všechno se soutěže zúčastnil, a hned potom se pustil do vyhlašování vítězů. „Na třetím místě se umístily,“ hlas z mikrofonu zněl slavnostně, „starší žákyně ze Základní školy Masarykova s návrhem kočičí hlavy.“ Halou se ozvalo pochvalné zamručení a několikeré zaplácání dlaní o sebe. I když třetí místo bylo fajn, všechny přece jen zajímal absolutní vítěz. Jakmile opět zavládlo ticho, prezident pokračoval: „Druhé místo patří dívčímu dorosteneckému týmu z gymnázia. Získal jej za návrh florbalových čepelí.“ Zamručení bylo o poznání silnější a také do potlesku se pustilo o něco víc lidí. I když druhé místo bylo taky dobré, Adam věděl, že Kateřina je zklamaná. Nenápadně se podíval směrem k holkám. Měl pravdu. Kateřina právě něco s otráveným výrazem ve tváři šeptala Gitě, která stála hned za ní. Takže holky vítězky nejsou, uvažoval Adam. Mísilo se v něm překvapení, že by někdo mohl vytvořit lepší obrázek než ony, ale současně se v něm znovu rozdmýchal plamínek naděje, že by mohl vyhrát právě jejich tým s buldokem. Znovu se zasoustředil na hlas z mikrofonu. „První místo získává…“ prezident udělal významnou pauzu a teprve pak pokračoval, „dorostenecký tým Panterů!“ Adamovi se rozbušilo srdce tak prudce, až měl pocit, že mu vylétne z krku. Jsou to oni! Tak přece. Jenže v té chvíli prezident dodal: „S návrhem loga orla.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225377