Hned druhého dne se jim do cesty připletl zlodějíček, který ukradl peníze z pokladny v obchodě a pak s nimi utíkal pryč. Policisté sice nasedli do aut a snažili se ho co nejrychleji chytit, ale on s tím počítal a schválně kličkoval úzkými uličkami, kam se auta nevejdou, a nakonec i s lupem zmizel po lesní pěšince. Policisté ho chtěli chytit, ale nebyli trénovaní, a tak pachatele brzy ztratili z dohledu. „To byl pech!“ posteskl si udýchaný policista. „To není smůla, ale důsledek toho, že neumíte běhat,“ pokáral je velitel, když mu o případu na služebně vyprávěli. „Kdybyste byli jako ten běžec, nikdo by vám nikdy neutekl.“ Zrovna v tu chvíli se k nim v pravidelném čase blížil Jirka. Policisté vyběhli před budovu a okamžitě ho obklíčili. „Stalo se něco?“ zeptal se vykulený Jirka. Nic neprovedl, tak nechápal, co po něm policisté chtějí. Aby se v běhu nezastavil, poklusával alespoň na místě. „Nechtěl byste pracovat u nás?“ zeptal se na rovinu velitel.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225332
Jirka se ošíval. „Víte, já potřebuju pořád běhat.“ „A my právě potřebujeme někoho, kdo umí rychle běhat!“ odpověděl mu velitel a jako návnadu Jirkovi vyprávěl o dnešním případu. Jirka se zaradoval. Tohle by se mu opravdu líbilo. To už by nebylo jen takové obyčejné běhání. Mohl by pronásledovat pachatele. „Tak jo,“ souhlasil Jirka, a než se nadál, už pobíhal po služebně v uniformě. V tu samou chvíli dva zlodějíčci vymysleli pekelný plán. Chtěli všechny policisty vylákat ven a pak vykrást jejich služebnu. Představovali si, jak jim ukradnou všechny počítače a vyprázdní trezor, ve kterém je určitě spousta peněz a šperků z krádeží. Měli v plánu najednou nahlásit několik falešných událostí. Když vyjedou všechny hlídky, budou mít volný prostor. „V Hořínkově ulici prý někdo obtěžuje mladou paní,“ oznámil ostatním policista, který vzal telefon. „Já tam zaběhnu,“ nabídl se Jirka. Za moment tam dorazil, ale nikoho neviděl a ani svědkové o ničem nevěděli, tak se vrátil na služebnu. Sotva se ukázal ve
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225332
dveřích, přišel další telefonát. Prý někdo vykradl zlatnictví v Masarykově ulici. Jirka opět vyrazil, ale opět bez výsledku. Tak se to opakovalo ještě několikrát. Policista, který bral telefony, si řekl, že je to asi jen nějaký vtipálek, a další telefon nezvedl. „Už jsou všichni pryč,“ řekl jeden ze zlodějů a zavěsil sluchátko v telefonní budce. Oba zloději se vydali na policejní stanici. „Žádná auta tady nemají,“ promnuli si ruce zloději. Auta před služebnou opravdu nestála. Od té doby, co měli Jirku, mohla parkovat v garáži. Zloději předpokládali, že bude zamčeno, a tak se na služebnu vloupali oknem. Policisté byli v malé kuchyňce, protože byl právě čas večeře. Zloději se rozhlédli po služebně a jako první zamířili k trezoru. Zrovna ve chvíli, kdy se snažili ho vypáčit, vrátili se policisté se svou večeří, aby si ji v klidu snědli. Když uviděli dva zloděje, odložili talíře a okamžitě jim nasadili pouta. Zlodějům plán nevyšel, a tak putovali do vězení. Ale kdo ví, jak by všechno dopadlo, kdyby policisté neměli svého rychlého Jirku.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225332