Michelle Birkbyová
„Sebevraždy?“ zeptala jsem se a přemýšlela o všech těch vyšetřováních, o kterých jsem četla a která popisovala právě takový příběh. „Pravděpodobně.“ „To ale nebyl konec,“ pokračovala Dáma. „Byl na pohřbu. Stál vedle mě v dešti, když ukládali tělo mého manžela do země. Muselo to vypadat, jako že mi je oporou v mém zármutku. Ale místo toho mi stále šeptal do ucha: ‚Proč také nezemřete?‘“ Billy, který seděl v koutě, tiše zaklel. „Neustále se objevoval,“ pokračovala Dáma. „Byl všude, kam jsem šla. Šeptal mi do ucha. Měla jsem někomu říct, co mi Ripon dělá, ale kdo by mi uvěřil? Mezi mými přáteli se nějakým způsobem začaly šeptat hnusné výmysly o mém chování. Obviňovaly mě ze smrti mého manžela. Přátelé mě jeden po druhém opouštěli. Byla jsem sama – zůstal jen on. Na každém rohu, v každé uličce, v každém obchodě, na každé ulici byl on a šeptal mi do ucha. ‚Zemři, zemři, nikdo nechce, abys žila. Zemři, zemři, k ničemu nejsi. Zemři, zemři, zasloužíš si to.‘ Nakonec jsem se rozhodla, že to udělám. Chtěla jsem klid. Chtěla jsem spát – ne, chtěla jsem umřít.“ V pokoji se rozhostilo naprosté ticho. Nebylo slyšet, ani jak dýcháme. Jediným zvukem byla slova zoufalství Dámy z Whitechapelu, která jedno po druhém pomalu ukrajovala. „Vzala jsem si opiovou tinkturu,“ řekla. „Ale špatnou dávku. Nebyla jsem expert! Vzala jsem si dost, abych byla omámená, ale nevzala jsem si dost na to, abych umřela. Absolutně nic jsem si neuvědomovala, ale vstala jsem z postele, o které jsem si myslela, že to bude moje smrtelné lože, a zcela bezděčně jsem omámeně chodila po domě. Došla jsem 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225305
DŮM NA BAKER STREET
do pracovny, kde zemřel můj manžel. Hořel zde oheň. Zakopla jsem – myslím si, že jsem zakopla –, a spadla do ohně. Ve svém netečném stavu jsem nebyla schopná vstát. Několik okamžiků jsem hořela, pak mě našli.“ V tu chvíli se Dáma z Whitechapelu nahnula dopředu do světla, abychom ji viděli. Zvedla si závoj, takže jsme poprvé viděli její tvář zcela jasně. Tvář, kterou si tak dlouho zakrývala. Billy vykřikl. Mary zalapala po dechu. Já jsem si rychle zakryla ústa rukou, protože se mi náhle udělalo nevolno. Celý obličej Dámy pokrývaly zářivě rudé jizvy, hnisající puchýře a špatně zahojené boláky. Cítila jsem i hnijící maso pod povrchem. Není divu, že v místnosti byl cítit louh, jistě se neustále snažila smýt puch svého vlastního masa. Její oči bez víček na mě zíraly, neschopné nedívat se. Její napůl ohořelé rty odhalovaly černající zuby. Byla to příšerná tvář, před kterou by prchl i démon vyslaný peklem. „Toho muže jsem už nikdy neviděla,“ řekla a teď jsem si už dokázala vysvětlit její zvláštní přízvuk. Její poničená ústa nebyla schopná správně tvořit jednotlivá slova. „Zaplatila jsem jeho cenu.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225305
SKANDÁLY A TAJEMSTVÍ Vypotáceli jsme se ven. Zdvořile jsme se omluvili a odešli. Téměř jsme běželi dolů po dřevěných schodech na náměstí, abychom se mohli volně nadechnout. Dokonce i vzduch ve Whitechapelu v tu chvíli voněl sladce. Zoufale jsem se kolem sebe rozhlédla. Nechtěla jsem nic jiného, než se odtud dostat, utéct před tou tváří, z tohoto místa, z tohoto světa. Potřebovala jsem uniknout. Zachovali jsme se hrozně. Očekávala laskavost a místo toho se setkala s odporem. Byla na to zvyklá, to ale nezmenšovalo mou vinu. Zvedla jsem pohled, abych našla cestu ven. Místo toho jsem viděla ženu opírající se o zeď, evidentně prostitutku, která si za řemínek na stehně zastrkávala nůž. Všimla si, že se dívám, a křikla: „Připravuju se na Jacka, moje drahá, jen pro všechny případy.“ „Jacka?“ zalapala jsem po dechu. Na okamžik mě napadlo, že měla na mysli muže, o kterém mluvila Dáma z Whitechapelu. Toho, který tak dlouho našeptával, až se její manžel zabil a ji odsoudil k životu v hrůze. „Rozparovače!“ vykřikla, jako kdybych byla hloupá. Snad jsem i byla. „Teď možná zmizel, madam. To ale neznamená, 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225305