ii. Oheň Kombinace klimatu, zápalného poměru, zhroucených obranných postavení a struktury městských bloků vytvořila jev, který Harrisovo krycí jméno „Gomora“ předpovídalo: podobně jako Abraham v Genesis 19,28 i Harris hleděl směrem k hříšnému městu „a spatřil, jak po celé krajině vystupuje ze země dým jako dým z hutě“. Uhořelo něco mezi čtyřiceti a padesáti tisíci lidí.5
Mnoho dalších lidí se udusilo, když tah plamenů vysál všechen vzduch z jejich podzemních krytů. Ačkoli staré město přežilo, požáry zničily většinu centrální čtvrti Hamburg-Mitte, kde Brand před necelými 300 lety poprvé izoloval fosfor. Shořelo více než čtvrt milionu obytných domů – spolu s továrnami a přístavy pro lodě a nanejvýš důležité ponorky. Padesát osm kostelů se proměnilo na hromady sutě, ale kostel sv. Michaela přežil další rok (ačkoli čtvrť kolem něj byla těžce poškozena), až byl nakonec těžce pobořen při americkém náletu. Toho podzimu stromy v Hamburku znovu rozkvetly, jako kdyby bylo jaro. „Ke shazování fosforových bomb na domovy nevinných civilistů už pravděpodobně nikdy nedojde,“6 píše John Emsley, zároveň však vysvětluje, že je tento prvek předurčen k tomu, aby zůstal součástí moderní výzbroje, a to kvůli své všestranné použitelnosti. Může osvětlovat terče, vytvářet kouřové clony nebo vypalovat vegetaci. V lednu 2009, kdy píši tuto knihu, Izrael připustil nasazení bílého fosforu během své ofenzivy v Gaze. Izraelci nejprve zasáhli školu OSN a o týden později zástupci Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě oznámili, že jejich areál ve městě Gaza byl zapálen fosforovými granáty. Fosfor je v tomto konfliktu (stejně jako v mnoha jiných počínaje první světovou válkou) považován za legitimní bojový prostředek, ale jeho použití je konvencemi omezeno na otevřené bojiště a nesmí se používat proti civilnímu obyvatelstvu. V Gaze se stalo, že bojiště bylo hustě zalidněné: fosfor tak vytvořil kouřovou clonu nejen doslovnou, ale i morální.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225197